Pokud chcete uspět, musí v tom být srdce, radí rodačka z Uničova

Jaké byly vaše první pocity ve chvíli, kdy rozhodčí ukázal právě na vás a vašeho psa?

Ty pocity se nedají vůbec popsat, na to slova nestačí. Cítila jsem hluboké dojetí, obrovské štěstí, a hlavně na toho psa ten rozhodčí ukázal dvakrát. Nejprve jako vítěz veterán mezi psy, což bylo pro mě naprosto k neuvěření, protože Míša obstál v konkurenci staré anglické krve, které si nesmírně vážím a podruhé, když získal zelenou šerpu jako nejlepší veterán, tak už jsem se neubránila dojetí, a i slza ukápla.

Věřila jste si na vítězství už od ranního posuzování v kruhu, nebo to pro vás byl naprostý šok?

Šok se nedá říct, šok vnímám trochu jinak. Bylo to pro mě zkrátka obrovské překvapení a naprosto jsem nevěřila jakémukoliv úspěchu, protože jsme poprvé jely na CRUFTS nedostatečně připraveny. Je to výjimečná výstava, na kterou se připravujete měsíce dopředu a pes musí být roky ve výstavní kondici, aby se mohl na této výstavě předvést. Letos pod vlivem nepříznivých smutných rodinných událostí ta atmosféra pro přípravu nebyla taková, jaká by měla být, a proto pro mě tento úspěch byl naprosto neočekávaný. Jak říkám, slova na to nestačí, nevím, jakými slovy to popsat.

Konkurence byla obrovská. Čím si myslíte, že váš pes přesvědčil rozhodčího natolik, že vám udělil titul nejvyšší pro veterána?

Nebylo to jenom o psovi, bylo to i o handlerce, která ho vedla a tím, že byli dokonale sladění, jako jedno tělo, jedna duše a bylo vidět vzájemné propojení energií. Díky tomu zářili. Zářili a byli výjimeční. Nemůžu říct, že by Míša zářil svým vzhledem, ale zářili oba tou radostí. Radostí z toho, že můžou běžet po tom nejkrásnějším zeleném koberci na světě, že mohou být spolu a že je to vzájemně baví. Byli krásní jako tým.

Můžete nám svého vítěze představit? 

Míša je výjimečný. Jeho oficiální jméno je Michael Michi Adia Avi, po domácku mu říkáme Míša. Jeho jméno také nese něco navíc než jenom obyčejné jméno, protože mým celoživotním kamarádem, mentorem a motorem v tom co dělám je kamarád Michal, neuvěřitelně laskavý a inspirující člověk. Před Míšou jsem nějaký rok Airedale terriera neměla, měla jsem pauzu, protože se mi narodila dcera a nemohla bych se pejskům věnovat tak, jak se jim věnuji. Teď se můžu věnovat své celoživotní lásce. No a a narodil se Míša, a protože chovatelka věděla, že mým velkým kamarádem je právě Michal, který také byl chovatelem tohoto plemene, tak se tyto cesty setkaly a Míša má jméno po mém kamarádovi.

Jak se jmenuje, kolik mu je let a jakou má povahu v soukromí?

Míšovi bylo devět let, už mu bude deset a jsem nesmírně hrdá na jeho úspěchy, protože kromě toho, že je světový vícevítěz, tak je i interšampion, multišampion a multigrandšampion…vlastně ani nevím všechny tituly, kolik jich má a kolik úspěchů posbíral. Jsem však nesmírně hrdá na jeho současné výsledky, protože překonal velmi těžkou nemoc, která nechala drobné zdravotní potíže. Všechno překonal a překonal to tak, že teď v tom výstavním kruhu jako veterán vyhrává a užívá si to s radostí.

Co na něm vy osobně oceňujete nejvíce? Je to jeho exteriér, nebo spíše to, jak se umí v kruhu prodat?

Já na něm nejvíce oceňuji jeho povahu, protože Míša je neuvěřitelně laskavý, inteligentní a je všestranně použitelný. Není jenom krásný, ale nese v sobě i tu hrdou povahu Airedale terriera. Když byl mladý, tak jsme dělali i sportovní kynologii a Míša byl velice šikovný jako obranářský pes. Má i nějaké pracovní zkoušky. Cením si na něm i tuto chuť do práce a prakticky do čehokoliv, co jsme spolu dělali, ať už to byly výlety, práce, výstavy, nebo jenom prosté povalování se na pohovce.

Vítězství na takové úrovni není náhoda. Jak vypadala vaše příprava na tuto konkrétní výstavu? Jak moc náročná je úprava srsti u tohoto plemene před vstupem do kruhu?

No právě. Ta příprava. Letos musím říct upřímně, že se teda stydím za kvalitu naší přípravy. Příprava na takovouto výstavu je nesmírně náročná a trvá ne týdny, ale jsou to měsíce. Měsíce a měsíce dlouhodobé přípravy, protože pes musí být ve fyzické kondici, srst musí být ve správné kondici a dostat srst Airedale terriera a téměř většiny hrubosrstých teriérů není vůbec jednoduché dostat do takovéto kondice, protože se takováto srst musí speciálně upravovat takzvaným trimováním, což je postupné vytahování staré srsti a podsady. V případě Airedale terriera jsou to desítky hodin, může to být padesát hodin, nebo klidně i sto hodin. Prakticky neděláte nic jiného, než že trimujete stále a dokola.

Co vašeho psa motivuje nejvíce? Jsou to pamlsky, oblíbená hračka, nebo stačí vaše pochvala?

Všechno dohromady. Dřív to bývával na prvním místě balonek a hračka a na druhém místě pamlsek. Samozřejmě mezi tím figurovala osoba psovoda neboli asi doufejme, že já, ale teď mám pocit, že si Míša v čase, kdy už je veterán užívá všechno. Užívá si tu show, užívá si ty diváky. Já ho podezírám, že naprosto přesně pozná, kdy vyhraje a v tomto okamžiku se dokáže tvářit jako filmová hvězda na červeném koberci. Tato radost z něho čiší, a to si myslím, že stojí za jeho úspěchy, a to ho dovedlo k tomu úspěchu, který získal na CRUFTS 2026.

Kam se chystáte dál?

Samozřejmě nás čekají nějaké mezinárodní, klubové, speciální výstavy. Ale asi takový hlavní záchytný bod je určitě světová výstava, která se koná v Itálii na začátku června. Tak doufám a pevně věřím, že se nám podaří kvalitně připravit a určitě by nebylo od věci zmínit, že i evropskou výstavu bychom rády absolvovaly. A samozřejmě pokud bude možnost, tak zase příští rok na CRUFTS.

Co byste vzkázala začínajícím vystavovatelům, kteří by jednou chtěli stát na vašem místě?

Že nic není zadarmo. Nic není zadarmo, pokud člověk chce zářit, tak nestačí mít jenom krásného psa, ale je potřeba se s tím pejskem se připravovat. Musí se připravovat nejenom pejsek, ale i psovod neboli v terminologii výstavnictví handler. Naštěstí už jsou možnosti tréninku a určitě i schopnost toho psa připravit i po stránce exteriérové, je ale také potřeba se vzdělávat a učit se, učit se a učit se. Učit se od zkušených, najít si toho nejlepšího v plemeni a dívat se mu pod ruce, jak a co dělá, jak se připravuje a jak pracuje. Ale hlavně nezapomínat na srdce, protože za tím vším úspěchem nestojí jenom to, že máte krásného pejska, připravíte se vy jako handler a připraví se exteriérově a tréninkově pejsek, ale pořád musí být srdce na správném místě. Pořád musí zůstat mezi člověkem a pejskem to pouto a ta láska, protože pokud by to bylo jenom opravdu takto uměle natrénované předvedení, tak to nestačí na stupeň vítězů.

Kdyby se vás někdo zeptal, proč by se měl věnovat právě výstavám psů, co byste mu odpověděla?

Může skrze výstavy poznat neuvěřitelné množství zajímavých osobností, možná spíše v zahraničí než v České republice, ale i zde je určitě velká skupina kvalitních majitelů a chovatelů. Může se toho hodně naučit o plemeni, o chovu a o té práci s pejskem.