Poslední směna po 31 letech. Velitel musel zachránit kobru a pak přišla sprcha
Zachránit kobru zaklíněnou ve schodišti – to byl úkol pro zkušeného velitele čety olomoucké stanice Jiřího Glabazňu. Po více než 30 letech se loučil s hasičskou profesí a kolegové mu na jeho poslední směně přichystali symbolický zásah – jako jeden z největších propagátorů hasicího systému Cobra v tuzemsku musel vyprostit jedovatého hada a dostat jej bezpečně na zem. A aby uniformu po zásahu opouštěl čistý, sprchoval se tzv. po hasičsku – vodou a pěnou, na finále si vysloužil kartáčování koštětem.
Zkušený velitel byl pro svou odbornost, vědecký přístup a trpělivou, přátelskou povahu u kolegů oblíben. Své dlouholeté praktické zkušenosti využíval jak při řešení mimořádných událostí u HZS Olomouckého kraje, tak i na misích v zahraničí.
Díky obrovskému oborovému přehledu měl odvahu být průkopníkem v zavádění nových postupů a technologií do praxe výjezdových hasičů. Stál u zrodu flashover kontejneru ve výcvikovém středisku v Hamrech na Prostějovsku.
Byl také členem celorepublikové odborné skupiny pro hašení vodní paprskem tzv. Cobra teamu a Cobra koordinátorem pro HZS Olomouckého kraje. Byl u zavádění tohoto prostředku k HZS ČR a jako školitel zaučil velké množství lektorů napříč celou republikou.
Cold Cut systemCobra považuje za vysoce efektivní hasicí technologii. Je jejím velkým propagátorem a vždy si zakládal na vysoké kultuře hašení obecně.
„Snažil jsem se o to, abychom systém využívali co nejvíce inovativně. Například jsme jej nasadili při výbuchu cisteren s benzenem v Hustopečích nad Bečvou, kde jsme s jeho pomocí vytvořili vstupy do vraků plných výbušné látky,“ vysvětlil zkušený velitel s tím, že věří, že jeho přístup k hasičině v kolezích ze směny zůstane.
„Vždy jsem chtěl, abychom od zásahu odcházeli s co nejmenšími škodami. Aby po nás zůstal co nejmenší nepořádek a lidé v domě neměli spoušť,“ popisuje velitel, který byl nejen ceněným hasičem, ale i respektovaným školitelem. Rád předával know-how nejen kolegům, ale také jednotkám SDH.
Jiří figuroval dlouhá léta rovněž jako styčný důstojník pro mezinárodní záchranné operace. Účastnil se například humanitární pomoci ve Slovinsku při řešení uprchlické krize nebo pomáhal jako styčný důstojník záchranné jednotky při čerpání vody po ničivých povodních v Srbsku.
„Byla to nejsilnější mise. Asi 14 dní jsme zachraňovali zatopené Srbsko. Čerpali jsme velkokapacitním čerpadlem vodu v elektrárně, aby neodstavila celé hospodářství v Srbsku od dodávek elektrické energie,“ popisuje Jiří s tím, že čeští hasiči si v Srbsku udělali obrovské jméno.
„Velmi jsme jim pomohli. Ačkoliv bylo Srbsko po válce, řešilo krizové situace naprosto brilantně. I tak ale lidé během naší mise při povodních umírali. Hasiči neměli vybavení, přesto na vlastní riziko zachraňovali topící se Srby. A umírali při tom,“ popisuje zkušenosti Jiří.
Velel i odřadu při mezinárodní pomoci připovodních v Polské republice, kde setrval dva turnusy. Na základě této činnosti mu přímo u zásahu předal medaili ministr vnitra Polské republiky. Společně s ostatními veliteli odřadů operujících v Polsku převzal z rukou prezidenta Polska Bronislawa Komorowského Zlatý Záslužný kříž.
„Byla to moje první zahraniční zkušenost. Přijeli jsme tam po povodních na řece Visle. Ze zatopených vesnic z vody trčely jen komíny a střechy. Když jsme jeli autem na místo a viděli tu spoušť, tak bylo neproniknutelné ticho, jak hluboce nás to zasáhlo. Byli jsme tam vysláni s velkokapacitním čerpadlem, díky této zkušenosti jsem se dostal ke styčným důstojníkům,“ vysvětluje Jiří.
Aktivně se účastnil na tvorbě metodiky společného zásahu při požárech v česko-polském pohraničí. Součástí byl i výcvik ve flashover kontejneru.
„Když se u sboru začalo s flashoverem kontejner, byl jsem jeden z prvních, který o to měl zájem, protože můj kamarád a kolega hasič ze stanice Brno-Lidická při jednom ze zásahů kvůli tomuto jevu uhořel. To byla moje motivace: zjistit, jak se účinně bránit a jak z toho vyváznout, byť ta šance je při zásahu pramalá,“ uzavírá Jiří.
