Především to člověk nesmí nikdy vzdávat, říká olomoucký arcibiskup Jan Graubner

V čele olomouckého arcibiskupství stojí Jan Graubner již dvacet devět let, je jedním z nejdéle sloužících katolických biskupů v České republice. I přes persekuci komunistického režimu zůstal člověkem otevřeným a odpouštějícím, v tom mu byla velkým vzorem jeho maminka. Nejen o ní, své rodině, víře, identitě a zrání člověka se Jan Graubner rozhovořil pro Olomoucký Report.  

Kým je pro Vás Bůh?

Bůh je pro mě všecko. Bez něho by nebylo nic, ani já. Je pro mě tím, co říká Bible – láska. Proto považuji za jediné rozumné na lásku odpovídat. Přijmout ji a odpovídat, otevřít se Bohu a nechat ho v sobě milovat. To je základ mého vztahu k Bohu.

Dá se tedy Bůh definovat jako láska?

Určitě.

Takže člověk, který žije bez lásky, žije bez Boha?  

Ano, souhlasím. Lidé mohou mít samozřejmě ještě různé představy o lásce. Jestliže hovoříme o Bohu, tak musíme mluvit o lásce dokonalé, nezištné, čisté, hledající dobro druhého.

Bůh se tedy projevuje ve vztahu k ostatním lidem?

Bůh má osobní vztah ke každému z nás. Když vpustíme Boha mezi sebe a do svých vztahů, tak můžeme zakoušet jakousi předchuť ráje. Protože ve vztahu lásky je atmosféra jiná než tam, kde láska chybí.

Je těžké pustit Boha mezi sebe?

Někdy to může být snadné, ale někdy to může být hodně těžké. Je to široká škála. Naše opravdovost se pozná podle toho, jestli to bereme vážně jen když je to snadné nebo i tehdy, když je to náročné.

Co vás formovalo v dětství? Jací byli Vaši rodiče?

Moji rodiče byli věřící. Tatínek byl Strážničan, maminka byla z Plzně. Narodil jsem se v roce 1948 a vyrostl ve Strážnici. Před znárodněním tatínek se svými sourozenci vlastnil firmu, kterou založili dědeček s babičkou. Po znárodnění jsme pak zažili vystěhování z našeho domu, měli jsme zákaz studia a další problémy ze strany režimu. Po čase se to přeci jen trochu změnilo k lepšímu, takže já už jsem se na gymnázium dostal, starší sourozenci ne. 

Když jsem na gymnáziu uvažoval o kněžství, moudrý kněz mi tehdy radil: „Ať tě nenapadne se hlásit na teologii před maturitou. Víš, za jakých podmínek tě na školu vzali. Nepustí tě k maturitě. Přihlas se někam jinam a s tímto vyjdi ven až později.“ Tak jsem to tak udělal. 

Jak rodiče brali situaci ve státě a znárodnění majetku?

Pro tatínka to bylo náročné, ale dokázal se s tím vypořádat, dokázal to unést. Maminka o těchto věcech nechtěla mluvit, říkávala: „Všem jsem odpustila. Nebudu si kazit život vyvoláváním uzdraveného a pro mě neexistujícího.“ V tomto jsem maminku obdivoval a nemyslím, že jsem se od ní dokázal všechno naučit. Když odpustila, zakázala si na to myslet, pro ni to neexistovalo.  

Máte tento styl odpuštění taky?

No, učím se to, ale nejsem tak daleko jako máma.

Jak jste vnímal dobu komunistického režimu z pohledu dítěte?

Jako realitu, ve které jsem vyrůstal. Bylo běžné, že se mi ve škole učitel posmíval. Dnes by to asi nebylo možné, tehdy to bylo naprosto normální. Mluvilo se například o zlých kapitalistech a pan učitel se díval soustředěně na mě. Vysmívali se nám pro naši víru, a dokonce k tomu popichovali ostatní děti. V tom jsme vyrostli. Neublížilo mi to.

Člověk musel zaujmout svůj postoj, musel vědět za čím jde, a že mu to stojí za to. Není hezké se někomu posmívat, dnes se to trochu přehání na druhou stranu. Když se trestá každá jízlivá poznámka, lidi to neformuje. Lidé se neučí zaujmout zdravý a správný postoj. Zažít něco tvrdého má i svoji dobrou stránku.

Je dneska důležité zaujímat postoj?

Chceme-li si zachovat identitu, tak musíme mít nějaké postoje.

A daří se dnešní společnosti zachovávat identitu?

Já myslím, že pro mnoho lidí to je velký problém. Mnoho lidí zaujímá jakousi situační filozofii či politiku. Co se mi vyplatí? Co se mi v této chvíli hodí? Co je pro mě výhodné? Podle toho se lidé řídí. Ale člověk přizpůsobující se všemu nemá pevnou a jasnou identitu. Je to škoda obzvlášť pro formaci dalších generací.

Bude se tedy identita vytrácet více a více?

Nejsem pesimista. Ve vývoji společnosti je ovšem vidět, že určité věci rostou po nějaký zlom. Teď je otázka, jak je ten zlom bolestný. V tom zlomu se něco vytratí, něco zničí, něco obstojí a začíná se jakoby znovu. V ekonomice také přicházejí různé krize. Myslím si, že podobně můžeme mluvit o společenském a kulturním vývoji. Přicházejí doby vzmachu a úpadku, nechci příliš zjednodušovat, není to tak jednoznačné a jednoduché. Bývá to promíchané, některé věci rostou a jiné upadají.  

Proč jste se rozhodl stát knězem?

Kněžství mě přitahovalo od dětství, rád jsem ministroval. V deváté třídě jsem se hlásil na gymnázium, protože jsem se chtěl stát knězem. Samozřejmě přišlo i nějaké zamilování a zaváhání, ale nikdy mě to úplně nepustilo.

Zalitoval jste někdy tohoto rozhodnutí?

Ne.  

V životě, přátelství, manželství, a i ve víře přicházejí krize. Zažil jste někdy krizi víry?

Skutečnou ne. Samozřejmě jsem zažíval těžké chvíle, kdy člověk cítil, že si neví rady a vše mu přerůstá přes hlavu. To bylo mnohokrát. I ve víře přijde zkouška, kdy člověk nemá sil, neví jak, a navíc má pocit, že Bůh je nějak daleko. To jsou velice důležité chvíle, protože nakonec člověk v té situaci řekne znovu ano a znovu jde dál. Myslím si, že je na místě, když zkoušky přicházejí, jak v manželství, tak i ve víře. Je ovšem důležité je správně zvládnout.

A jak je můžeme správně zvládnout?

Především to člověk nesmí nikdy vzdávat, to je první věc. A nesmí být příliš soustředěný na sebe, je to vždycky o vztahu. Hovořili jsme o vztahu k Bohu, podobně je to i ve vztahu manželském. Pokud je v manželském vztahu člověk příliš soustředěn na sebe, tak vztah oslabuje. Když počítám jen se sebou, vidím jenom svoje plány a touhy a neberu stejně silně a opravdově touhy a přání druhého, tak přispívám k tomu, že krize může přijít.   

Určitá zamilovanost musela přijít ve většině manželství. Stejně tak musela někdy přijít i u těch, kteří se rozhodli pro kněžství. Je tam chvíle nadšení, zamilování a pak přichází etapa jakéhosi vystřízlivění. Láska není jenom zamilování. Stejně tak víra není jenom chvilka nadšení. Záleží, jak tím člověk projde a jestli mu jde opravdu o toho druhého. Jestli mi jde ve víře o Boha anebo aby mi sloužil a dělal pomyšlení. I v manželství – beru druhého jenom proto, abych byl šťastný já, nebo jsem do manželství vstoupil, protože chci partnera udělat šťastným? Jsou chvíle, kdy se to nedaří, kdy se všelicos pokazí, ale když mám jasno nebo znovu jasno, tak musím tím směrem vykročit.

Dá se tedy říct, že kněží jsou zamilováni do Boha?

Již jsem použil přirovnání k manželství, v něm také nevydrží počáteční zamilovanost do smrti. Bohužel. Někdy lidé neumí přejít do dalších etap vztahu. Když přejde zamilování, všechno zruší a hledají někoho jiného, s kým by prožili zase začátek a nedostanou se nikdy dál. Je normální, aby člověk zrál z dítěte v mladíka a z mladíka v muže, poté třeba do role manžela, otce, dědy a starce. Je to normální. Když se člověk bojí být starcem, není dobré, když to končí jako zaražená puberta. Musíme mít odvahu procházet vývojem. To znamená něco opustit a do něčeho nového a neznámého vstupovat. A stejné to je i ve vztahu kněze zamilovaného do Boha, do církve.

V době pandemie se zavřely kostely a katedrály, jak se podařilo církvi projít toto období? Církev je společenství. Společenství lidí, kteří věří v Boha. Narušilo se žití víry ve společenství?

Je to určitá zkouška. Tato zkouška něčemu zabránila, ale dala také nový prostor. Mnoho mladých lidí se začalo angažovat v dobrovolnictví, chodili na nákupy, dovedli posloužit starým, to bylo skvělé znamení. Pro mladé lidi to byl dobrý bod jejich osobního růstu. Probudilo to mnoho dobrých aktivit. To vidím jako plus. Minusem je určitě chybějící společenství. Ano, je to bolest, ale v té bolesti vznikly nové věci. Něco se osvědčilo, někteří dozráli. Bohužel, někteří zemřeli, některé ovládl strach a jsou do dneška uzavření. Ne všichni se po obnovení bohoslužeb do kostela vrátili.

Když řekneme, že Bůh je láska, co je tedy strach?

Láska zahání strach, říká Písmo. Slovíčko strach má dosti široký obsah. Může to být strach projevující se zbabělostí. Strach může být projevem lásky, která se o někoho bojí. Nechci strach zjednodušeně strčit pod jeden pojem. Určitě je třeba strach umět překonávat. Člověk, který sedne za volant a nemá vůbec žádný strach, může být nebezpečný. Je dobře, když člověku zůstane určitý strach nebo bázeň, ale musí to být strach kultivovaný.

Je důležité mít bázeň před Bohem?

Určitě. Ale málo je, když by to byl jenom primitivní strach. Jestli jsem před chvíli řekl, že strach se může projevovat i tím, že se bojím o milovaného a jeho zdraví, láska mě vede k tomu, že se bojím, i když se netřesu strachy, ale bojím se zarmoutit někoho, koho mám rád. To nechci udělat. Podobně bychom měli mluvit o strachu před Bohem. Když vnímám, kdo je On, už z lásky se musím bát o něm špatně mluvit nebo jej zarmoutit a stát proti němu.   

Naše společnost je rozdělená a polarizovaná. Jak může církev pracovat na zakopávání příkopů mezi lidmi?

Připomenu Jana Wericha, který kdysi prohlásil: „Boj proti lidské blbosti se vyhrát nedá, ale běda, kdyby se nebojoval.“ Obdobně si nepředstavuji, že se dají všechny příkopy zahladit a všichni lidé sjednotit, ale běda, kdybychom to nedělali. Někdy se to daří víc a někdy míň.

V dnešní době se dostáváme do situace, kdy je až příliš akcentováno ego. Na jednu stranu je dobře, aby ego jednotlivce vyrostlo, protože člověk, který nemá ego, nemůže být osobnost. Záleží, jestli člověk ego formuje do služby a směřuje k druhým a ke společnému dobru. Pokud člověk pěstuje pouze své ego a nikomu je nedaruje, není ochoten k rozumnému kompromisu a hledání společné cesty, tak je ten člověk nezralý.

Je tedy cesta k zakopávání příkopů darování svého ega nebo jeho rozpuštění?

Rozpuštění ne. Já musím vědět, kdo jsem, abych mohl rozumět tomu Ty druhého. Já musím stát pevně na nohách, abych mohl zvedat někoho, kdo spadl nebo potřebuje podepřít. Když se začnu s opilcem kývat, tak mu nepomůžu. Moje ego nesmí směřovat k tomu, že se zavřu a na všechny vykašlu. Dozrálé ego člověka povede k tomu, že budu hledat, jakým způsobem mohu druhému pomoci, posloužit nebo porozumět.

Trochu se vracíme k identitě. Když porostu a porostu společně s egem, nemůže pak ego zastínit naši duši?

Jestli moje ego bude ve službě a naplněno láskou, která hledá dobro druhého, tak nebudu žádný zlý egoista. Ten, kdo se nedívá na druhé, neslouží těm druhým, ale chce, aby druzí sloužili jemu – tak bohužel. Hrozí i to, že sám sebe začne považovat za boha, těžko si pak může rozumět s někým druhým. Pokud je „nej“ a všichni jsou „nej“, tak co mají potom společného? V tom případě se z druhých stávají jedině konkurenti nebo nepřátelé a začnou mezi sebou bojovat. Mohou se také izolovat a vytvořit bublinu pouze s těmi, kteří jim rozumí, pochlebují a neodporují jim. Uzavře bublinu a nebere vážně druhé. To jsou tendence směřující k příkopům a rozpadu.

Když jsem v bublině, co mám dělat pro to, abych slyšel sebe a svou duši, Boha?

Důležité je, jestli umím být sám. Zda dokážu ztišit svoje Já, aby ve mně nekřičelo a já byl schopen naslouchat, pak můžu slyšet Boha, pak můžu slyšet hlas svého svědomí. Je také důležité naslouchat druhým, to je rub dnešní mimořádné příležitosti komunikovat prostřednictvím nástrojů, které máme. Rubem je ovšem to, že komunikuji pouze s tím, koho si já vyberu a často se uzavřu těm dalším.

Jaký je František papež?

Skvělý.

Čím to je?  

Tím netvrdím, že s ním všichni souhlasí a přijímají ho. Ve funkci biskupa jsem se potkal se třemi papeži, každý byl jiný a o všech jsem přesvědčený, že byli nebo jsou dobří. Každý dával akcent na jiná témata, pro obecnou církev je užitečné, že se nejede po jedné linii. Když se někdo divil a říkal: „Ale papež Benedikt šel více doprava a papež František jde víc doleva,“ odpovídal jsem: „Když jdeš dopředu, jak to děláš? Jednou jdeš levou nohou a podruhé pravou nohou.“ Při dětských hrách se skáče snožmo vpřed, tímto způsobem se ale dlouho jít nedá. A kdo zase dělá při chůzi kroky moc doleva anebo moc doprava, kymácí se a může spadnout.

Je nějaký postoj papeže Františka, s nímž souzníte a naopak nesouzníte?

Na papeži mě zaujala jeho otevřenost v modlitbě k Bohu a plné nasazení ve službě těm posledním. To, co může u Evropanů narážet, je vhodné k tomu, abychom si uvědomili, že celý svět není Evropa. V posledních letech jsme byli zvyklí na papeže Italy, pak jednoho Poláka a Němce, a když přijde někdo z Jižní Ameriky, tak se divíme. Pokud bude příští papež z Afriky nebo Východní Asie, budeme se divit ještě víc. Patří to ale ke světovosti církve. Někdy nejsme ochotní přijímat, že to druzí mohou vidět jinak. Evropani si zvykli v dějinách až příliš na to, že jsou pupkem světa a svět se hodnotí podle nich. Myslím si, že v rámci pravdivosti je na místě, abychom dávali prostor i druhým a trochu jim naslouchali. Musíme vidět i kultury jiné, nejen vnucovat kulturu naši.

Co byste si přál pro českou církev?

Nové oživení života s Bohem. U lidí osobní, konkrétní zkušenosti s mocí a pravdivostí Božího slova a novou zkušenost společenství, které vytváří láska Ducha svatého. To jsou základy, na kterých může růst církev budoucnosti a okolní společnost může mít užitek z toho, že má mezi sebou křesťany.

Související

  • Žijete v zahraničí? Nezapomeňte se přihlásit ke korespondenční volbě do sněmovny
    Společnost

    Žijete v zahraničí? Nezapomeňte se přihlásit ke korespondenční volbě do sněmovny

    Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se uskuteční 4.–5. října 2025. Pokud budete v době voleb v zahraničí, můžete hlasovat korespondenčně. Letos je tato možnost zavedená pro voliče poprvě. Zásadní je přihlásit se k tomuto způsobu hlasování včas – nejpozději do 24. srpna 2025 do 16:00 hodin.

  • Práce je náročná, ale smysluplná, říkají organizátoři akcí o kulturním létě v Olomouci
    Společnost
    Kultura

    Práce je náročná, ale smysluplná, říkají organizátoři akcí o kulturním létě v Olomouci

    Olomoucké léto je i kulturním létem. Oddělení organizace společenských akcí magistrátu připravilo festival Pohoda u Trojice, tradiční Festival vojenských hudeb i zářijové Dny evropského dědictví. „Příprava začíná minimálně půl roku dopředu,“ říká Lucie Rozbořilová z oddělení organizace společenských akcí pro Pondělní podcast radia Metropole. Jak dodává David Ševčík: „Začínáme lednovým plesem a končíme vánočním ostrovečkem. Ale když pak na náměstí vidíš davy spokojených návštěvníků, řekneš si, že to mělo smysl.“

  • Hejtman Okleštěk žádá další prodloužení stavu nebezpečí kvůli havárii s benzenem
    Společnost

    Hejtman Okleštěk žádá další prodloužení stavu nebezpečí kvůli havárii s benzenem

    Olomoucký hejtman Ladislav Okleštěk (ANO) kvůli likvidaci následků nehody vlaku s benzenem u Hustopečí nad Bečvou po vládě žádá další prodloužení stavu nebezpečí. ČTK dnes řekl, že postupuje podle požadavků České inspekce životního prostředí (ČIŽP). Stav nebezpečí u Hustopečí nad Bečvou, kde se nehoda stala koncem února, vláda naposled prodlužovala před dovolenou ministrů, a to do 25. srpna. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) dnes ČTK potvrdil, že kabinet se situací bude znovu zabývat na prvním setkání po třítýdenním volnu 20. srpna. O prodloužení stavu bude rozhodovat popáté.

  • Zvýšený hluk z prostějovského letiště. Speciálové budou testovat zbraně
    Společnost

    Zvýšený hluk z prostějovského letiště. Speciálové budou testovat zbraně

    Prostějované by se měli připravit na zvýšený hluk, který se bude během úterý 19. srpna odpoledne ozývat ze zdejšího letiště. Armádní 601. skupina speciálních sil zde bude provádět zkoušky zbraní se cvičnou municí. Zkoušky budou trvat od 13 do 17 hodin.

Rychlovky

  • JESENÍKY
    Lidé mohou od pondělka znovu získat vouchery pro pobyt v Jeseníkách. Cenově zvýhodněné poukazy chtějí navrátit do záplavami postižené oblasti turistický ruch, ve druhém kole bude program cílit na období podzimu. Podrobnosti.
  • OLOMOUCKO
    Vedení Litovle během týdne oznámilo, že se školní rok v základní škole v Nasobůrkách s největší pravděpodobností letos v září nerozjede. Nyní ale společně s ředitelkou školy našli řešení, díky kterému bude provoz školy s největší pravděpodobností pokračovat. Více.
  • PŘEROV
    Velkou proměnou projde v Přerově sídliště budovatelů. Město plánuje v následujících letech jeho revitalizaci. Nově již vybralo zpracovatele projektové dokumentace.

Nejnovější

Doporučujeme

  • Na Sokoláku bude 6. ročník Nemilanského gulášfestu
    Doporučujeme

    Na Sokoláku bude 6. ročník Nemilanského gulášfestu

    Nejen o dobrém jídle bude akce, které se chystá v sobotu 23. srpna v hospůdce na Sokoláků v Olomouci-Nemilanech. V pořadí již 6. ročník Nemilanského gulášfestu má charitativní podtet, výtěžek pořadatelé věnují ve prospěch nemocného čtyřletého Kubíka.

  • Vydejte se z pohádky do pohádky v Náměšti na Hané
    Doporučujeme

    Vydejte se z pohádky do pohádky v Náměšti na Hané

    Skvělá akce pro celou rodinu se chystá v sobotu 23. srpna v Náměšti na Hané. V prostorách zámku je připraven program s názvem Z pohádky do pohádky. Účastníci se můžou těšit na hned několik dnes již klasických a slavných pohádek.

  • Byli jsme překvapení a nadšení, říká Anna Lukášová o výhře v soutěži Radiotalent
    Doporučujeme

    Byli jsme překvapení a nadšení, říká Anna Lukášová o výhře v soutěži Radiotalent

    Všehoschopné uskupení z malebné podhorské vísky Loučná nad Desnou, které rádo přelézá ploty okolních žánrů. To má alespoň v popisku kapely napsané Anna Lukášová & Litera. Nyní vyhrála skupina soutěž Radiotalent Radia Haná v kategorii Objev roku. Přinášíme rozhovor právě s Annou Lukášovou.

  • Vojenské hudby rozezní centrum Olomouce
    Doporučujeme

    Vojenské hudby rozezní centrum Olomouce

    Poslední srpnový pátek bude centrum Olomouce patřit Festivalu vojenských hudeb. Zatímco na Horním náměstí se můžete těšit na koncerty Vojenské hudby Olomouc, kostel svatého Mořice rozezní Hudba Hradní stráže.

Nejčtenější

  • Olomoucké tajemno: Strašidlo z Jakubského mlýna dodnes chodí parkem
    Společnost

    Olomoucké tajemno: Strašidlo z Jakubského mlýna dodnes chodí parkem

    Každé správné město musí mít i své strašidlo. V dnešním dílu olomouckého tajemna se podíváme na to, jak se zrodilo olomoucké strašidlo, které dodnes na Silvestra obchází Bezručovy sady.

  • Ubytování na olomouckých kolejích studentům od září podraží až o 500 Kč měsíčně
    Společnost

    Ubytování na olomouckých kolejích studentům od září podraží až o 500 Kč měsíčně

    O 100 až 500 korun měsíčně se podle typu pokoje prodraží olomouckým vysokoškolským studentům od nadcházejícího akademického roku ubytování na tamních kolejích. Univerzita Palackého (UP) k tomuto kroku přistoupila po třech letech, důvodem je především nárůst nákladů, řekl ČTK její mluvčí Egon Havrlant. Univerzita disponuje kapacitou 4600 lůžek, poptávka stále převyšuje nabídku. Střechu nad hlavou si tak řada vysokoškoláků zajišťuje i prostřednictvím pronájmů.

  • Lidé mohou znovu získat vouchery na pobyt v Jeseníkách
    Společnost

    Lidé mohou znovu získat vouchery na pobyt v Jeseníkách

    Lidé budou moci od pondělka znovu získat vouchery pro pobyt v Jeseníkách. Cenově zvýhodněné poukazy chtějí navrátit do záplavami postižené oblasti turistický ruch, ve druhém kole bude program cílit na období podzimu. Poukázky lze využít v období od 15. září do konce listopadu. V Olomouckém kraji je budou moci uplatnit u 382 registrovaných ubytovatelů, v sousedním Moravskoslezském kraji u 146 penzionů, hotelů či chat, uvádí na stránkách jesenické sdružení cestovního ruchu.

Seriály