Největší pochoutky z Večera duchů se dostaly k obyvatelům zoo

Hodovalo se u medojedů, hrabáčů, surikat a makaků. „Pro naše zvířata je to zpestření, kterému se v období dýňobraní těšíme už několikátý rok,“ popisuje zooložka Jitka Vokurková.

Co je vlastně enrichment? Obohacení života zvířat, která nežijí ve volné přírodě. Jde o to, aby se zvířata povzbudila k činnostem, které jsou pro ně blízké a přirozené a rozptýlila se jim pozornost. Navíc to má i druhotný dopad – pohled na zvíře, které se baví, baví i návštěvníky. Zvířata prospívají a úspěšně se rozmnožují, mají-li vhodné chovatelské podmínky, mezi které nepatří pouze zajištění dostatečné krmné dávky, ale i jakási „přidaná hodnota“. Chovatel, který se zvířetem pracuje denně, spokojené zvíře od nespokojeného rozpozná stejně tak dobře jako rodič své dítě. Ve všech pokrokových zahradách je toto slovo skloňováno dnes již automaticky.

Do enrichmentu patří vše, co souvisí s prostředím zoologické zahrady, v němž se zvíře pohybuje, s jeho krmením, ale i jeho zábavou. Doby, kdy se zvíře pohybovalo v holé kleci bez jakékoliv přírodniny, jsou naštěstí minulostí. Dnes zahrady dbají na to, aby připodobnily výběhy co nejvíce prostředí, v němž zvířata žijí ve volné přírodě.

Potrava představuje nejčastější způsob využití enrichmentu. Stačí, když zvíře nedostane svou potravu připravenou do misky a k jejímu získání musí vyvinout činnost a hledat ji. Oblíbeným postupem je třeba právě využívání vydlabaných dýní coby úschovny pro krmnou dávku, či zamražení potravy do ledu určitého tvaru. Zvíře se zabaví hned dvakrát – nejprve si s ledem hraje a poté se baví „dolováním“ potravy. Další příklad ilustruje bambusový tubus s červy, případně jakékoliv pletence z hasičských hadic, v nichž může být potrava rovněž uschována. Jaguárům se maso věší na strom pomocí kladky.

Fotografie z Večera duchů si můžete prohlédnout v našem starším článku.