Nechtělo se nám z Olomouce, říká Konrád a chystá rozlučku

Braňo, rozhodl ses ukončit kariéru. Proč a jak to prožíváš?

No tak to už je, myslím, všem známo, že jsem měl problémy s kyčlemi. Nepustilo mě to dál. Už to neprožívám nijak, už jsem si na to zvykl. Už je to dost dávno.

Na webu HC Olomouc jsem vyčetl tři sta padesát devět zápasů, sto sedmdesát jedna výher, třicet dva čistých kont. Co pro tebe tahle čísla znamenají, když se díváš zpětně?

Tak je to určitě dost zápasů. Jsem s tím spokojený. Čísla můžou být vždycky lepší, ale myslím si, že to nebylo špatné.

Co budeš dělat v tom pomyslném hokejovém důchodu? Jaké jsou tvoje další životní plány?

Ještě vůbec nevím. Zatím se nad tím vůbec nezamýšlím a nechávám to plynout. Snažím se momentálně užít léto, děti, dovolenou – a potom to začnu řešit.

Různí hráči pendlují v extralize mezi kluby. Co tě přimělo zůstat tady u nás v Olomouci devět let?

Ze začátku jsem dostal šanci, začal jsem chytat jako jednička a podepisoval jsem vždycky dlouhodobější kontrakty. No a když už jsem měl rodinu, tak se nám velmi líbilo v Olomouci a nechtělo se nám odtud odcházet.

Hokejoví brankáři si zdobí brankářskou masku různými nápisy a malůvkami. Jaká byla ta tvoje nejoblíbenější, nejkrásnější? Máš ji ještě někde schovanou?

Myslím, že jednu dvě mám schované. Jednu má dokonce manažer v kanceláři, ale moc jsem jich namalovaných neměl, ostatní byly bílé. Já jsem si na to nikdy nějak extra nepotrpěl, ale měl jsem takovou nějakou bílou průsvitnou – nebo co to bylo – takže si na ně matně vzpomínám ještě.

Jeden zápas za HC Olomouc, který bys chtěl prožít znovu?

Který by to byl? Hmmm, možná hned první domácí proti Hradci Králové. Bohužel jsme prohráli dva nula, ale s vítězným kontem samozřejmě.

Ty se do hokejové výstroje oblečeš ještě jednou – v sobotu šestnáctého srpna v rámci rozlučkového zápasu na MoraFestu. Jak se na to připravuješ?

Chodím si trošku zaběhat, jdu hrát dneska badminton, ale hokejově vůbec. Takže myslím, že vyběhnu na nějakou krátkou dobu a že nezklamu.