Na opravu komunikací potřebujeme miliardu, říká vedoucí odboru dopravy Marek Černý

Loni na podzim měl v Olomouci nervy na pochodu nejeden řidič, čím to bylo?

Dopravní situace v Olomouci byla v letošním roce eskalovaná tím, že zde čtyři roky probíhala výstavba protipovodňových opatření, to byl obrovský zásah do dopravy v centru města. K tomu se přidala i stavba tramvajové trati a občas například havárie na inženýrských sítích. Život města se ovšem mezitím nezastaví, stárnou silnice, tramvajové tratě i inženýrské sítě. Loni proto museli řidiči v Olomouci zvládnout opravy, které jsme odkládali čtyři roky. Konkrétně se jedná o práce na třídě Svobody nebo Aksamitově ulici. Komplikovaná dopravní situace byla taky důsledkem toho, že se tu čtyři roky nejezdilo podle pravidelného grafikonu.

Doprava se během uzavírek přesunula do jiných částí města, silnice zde čelily většímu náporu. Mohou Olomoučané teď čekat opravy v těchto místech?

Nejpalčivější opravy jsme se snažili udělat už v loňském roce. Patřila k nim křižovatka u Drápala a u tržnice. Letos bychom měli začít s rekonstrukcemi komunikací okolo krajského úřadu a dále k Pasteurově ulici, tudy totiž vedla jedna z objízdných tras kvůli stavbě protipovodňových opatření a vozovka je po dopravní zátěži hodně zvlněná. Stavební práce tak budou probíhat od okružní křižovatky pod RCO až k hotelu Clarion, tuhle akci chceme realizovat letos na jaře a měla by se stihnout během tří až čtyř týdnů. Pak se pustíme do zbytku Jeremenkovy ulice, od mostu přes Bystřici až po křižovatku Na Špici, kde budeme kromě opravy komunikace budovat i cyklistickou stezku. Obě akce však musíme koordinovat s plánovanou opravou parovodu v ulici Pasteurova, která začala už v loňském roce, ale není v režii města. Pokračovat chceme i v rekonstrukci mezi Řepčínem a Černovírem. Je ovšem potřeba vnímat, že jsme limitovaní i finančně.

Ve chvíli, kdy zavřete Jeremenkovu, tak se doprava přesune do jiných, například už opravených častí města, není to začarovaný kruh?

Je to začarovaný kruh, doprava nezmizí, ale vždycky se někam přelije. Pokud je komunikace v dobré kondici, tak se nic nestane, když se na ni provoz na tři až čtyři týdny přesune. Silnice se ale rozsypou v případě, kdy už nejsou v dobrém technickém stavu. Takovou zátěž už kvůli uzavírce na delší dobu zkrátka nezvládnou. Mnoho řidičů si myslí, že se silnice opravuje až v okamžiku, kdy je vidět, že opravu potřebuje. To je ale pozdě. Má se začít v momentě, kdy sice při prvním pohledu vypadá neporušeně, ale znaky opotřebení už tam jsou. Cesta se tak pouze zbaví vrchní vrstvy, a položí se nová a tím se zabrání vnikání vody do její konstrukce. Stojí to nejméně peněz, času, a pořád máte kvalitní komunikaci.

Kolik je rozpočet odboru dopravy na opravy?

V loňském roce jsme měli na opravy a údržbu komunikací 40 milionů korun. V rozpočtu ale musíme počítat i s tím, co děláme pod samotnou komunikací a v jejím okolí. Jde o přeložky inženýrských sítí, nové přípojky a další věci včetně zeleně. Reálně šlo tak přímo do komunikací okolo 25 milionů korun. A v letošním roce se pohybujeme v částce okolo 62 milionů korun. Silnice se totiž skládá z několika vrstev, na povrchu jsou živičné, betonové nebo dlážděné vrstvy, pod tím jsou vrstvy podkladní. Pokud se nám podaří udělat opravu tak, že se zabýváme jen opravou vrchních vrstev, tak je to nejoptimálnější, protože to stojí nejméně peněz. Čím více se zhoršuje stav komunikace, tím musíte jít hlouběji, to znamená i větší finanční náročnost.

Podfinancovanost komunikací je v Olomouci více než 1 miliarda korun. Vyplývá to z dokumentu, který máme zpracovaný. Tento namodelovaný finanční plán říká, že pokud bychom investovali do oprav a údržby první rok 300 milionů a poté každý rok 100 milionů, tak za deset let budeme mít silnice v dobré kondici. To je ale nereálné jak z pohledu finančního, tak i technického.

Říkáte, že silnice budou v Olomouci v dobré kondici po jedné miliardě korun. Jak jsou na tom teď?

Zásadními ukazateli pro posuzování stavu silnic jej jejich průměrná životnost a stav povrchu. Pokud se dostanete na nějakých šest až osm let, tak máte silniční síť v dobré kondici. U stavu povrchu jsme v průměru na nějakých 3,20 při známkování jako ve škole 1-5. V současné době víme, že v Olomouci je 45 procent místních komunikací (cca 116 km), které v nejbližší době vyžadují provedení údržby nebo opravy. Jedním ze zásadních problémů se kterým se musíme poprat je i to, že pro město typu Olomouce neexistuje dotační titul na opravy. Oprava je tedy vždy výdajem ze sta procent.

Tím se vlastně opět vracíme k financím, které na opravy máte.

Je třeba vědět, že na území města nejsou jen silnice v našem majetku. Průjezdní úseky silnic I. třídy jsou v majetku státu, silnic II. a III třídy jsou majetkem Olomouckého kraje. Dá se říct, že největší podíl silnic v našem vlastnictví je v centru a širším centru.

Jak funguje komunikace mezi vámi, ŘSD a Olomouckým krajem?   

Spolupráce relativně funguje. Snažíme se vždycky na konci roku získat informace od ostatních vlastníků komunikací a od vlastníků a správců inženýrských sítí informace o jejich plánovaných akcích pro následující rok. Snažíme se je všechny koordinovat, ale jsou i situace kdy už při zohlednění všech vstupních údajů víme, že prostě neexistuje dobré řešení. Do toho všeho mohou navíc vstoupit havarijní stavy, což se běžně děje. Pokud například dojde k havárii vodovodního potrubí, tak se problém řeší operativně a je v podstatě nereálné v ten okamžik vyřešit vyznačení objízdných tras. Pokud se to stane na dopravně významné komunikaci nebo objízdné trase, nastává v tu chvíli vlastně neřešitelný problém. Je to vlastně stejné, jako když se stane na silnici dopravní nehoda.

V případě, že se nahromadí uzavírky a například přibude havarijní stav železničního přejezdu, jak postupujete?

Snažíme se hledat nejlepší řešení nebo zkrátka to, co způsobí nejmenší průšvih. Řidiče informujeme dopředu dopravním značením, uvádíme informace na sociálních sítích a webech, i tak ovšem osmdesát procent lidí jezdí po paměti, a značení si nevšimnou.  Je to přirozeně naučené dopravní chování.  

Všechny práce se snažíme zvládnout co nejrychleji. Někdy naopak natáhneme stavební práce, které by vydaly na dva týdny, až na měsíc. Je to v případech, kdy je lepší zachovat dopravu na komunikaci alespoň v jednom pruhu. Pak jsou bohužel i stavby, které nemají dobré řešení. Rozhodně neděláme na objízdné trase uzavírku, ale my nemůžeme zabránit autohaváriím nebo komplikacím s vodovodním potrubím, plynovodem a inženýrskou sítí, v ten moment to je neřešitelná záležitost.

Lidé by měli věřit, že na odboru dopravy opravdu nesedí banda diletantů. Většina z nás, včetně mě, jsme Olomoučané a po městě se autem pohybujeme denně. Do plánování uzavírek a objízdných tras vstupuje ale i tak řada faktorů, které je nutné zohlednit, a to včetně odhadu chování řidičů. Někdy je opravdu výsledkem kompromisní řešení, které logicky nemůže vyhovovat všem. Řidiči se v reálu vidí poslední vybranou variantu. Ale kdyby se dostali i k ostatním možným variantám, věřím, že by uznali, že se snažíme vybrat to nejlepší řešení.

Vy jste na odboru dopravy od roku 2018, za tu dobu narostl objem aut v dopravě. Jak to Olomouc ovlivnilo?

Aut zcela jistě přibylo. Co je ale ještě nepříjemnější, je delší období ranních a odpoledních dopravních špiček. Kdysi trvala špička třicet minut, dnes má dvě i tři hodiny. Momentálně ranní špička začíná před sedmou hodinou a končí o půl deváté. Odpoledne startuje ve tři hodiny a končí v šest. Samozřejmě to závisí na spoustě faktorů. Jedním z nich je i to, že jsme studentské město. A dopravu ve městě hodně ovlivnil covid, jehož důsledky vidíme v dopravě dodnes. Většina lidí v době pandemie přesedlala do aut a teprve postupně se vrací do veřejné dopravy. Doufáme, že zlepšení situace pomůže i dokončení modernizace vlakových tratí a především dokončení obchvatů města.