Ostatky olomouckých Přemyslovců, objevené před sedmi lety v Klášterním Hradisku v Olomouci, se vrátily na místo svého původního spočinutí. Arcibiskup Josef Nuzík je při mši uložil ve středu do hrobu v bočním oltáři kostela sv. Štěpána, informuje o tom dnes na webu olomoucké arcibiskupství. Ostatky nalezené v malované dřevěné truhle v zákristii kaple patří mimo jiné knížeti Otu I. zvanému Sličný, který byl nejmladším synem Břetislava I. a Jitky a je zakladatelem kláštera Hradisko. Potvrdili to archeologové po dlouholetém výzkumu za pomoci DNA a radiouhlíkové metody datování.
Po letech výzkumů se tak nyní ostatky vrátily na důstojné místo v bočním oltáři kostela sv. Štěpána, v místě, kde byli Přemyslovci podle tradice pohřbeni již od 11. století. Slavnostní obřad uložení ostatků vedl arcibiskup Josef Nuzík za účasti věřících a také několika kněží, mezi nimi i současného duchovního správce farnosti Hyacinta Pavla Kuchty. Pietní akt byl neveřejný, řekl dnes ČTK mluvčí olomouckého arcibiskupství Jiří Gračka.
Ostatky byly nalezeny při průzkumu zákristie kostela, kdy byla odhalena zazděná místnost ukrývající dvojitou pohřební schránu s kostmi považovanými za ostatky olomouckých knížat a jejich rodin. „Odborný výzkum ostatků i samotných barokních pohřebních schrán probíhal pod vedením Arcidiecézního muzea Olomouc ve spolupráci s Archeologickým ústavem Akademie věd ČR. Antropologické a genetické analýzy potvrdily, že jde skutečně o příslušníky olomoucké větve Přemyslovců,“ uvedla kurátorka muzea Simona Jemelková.
K jejich ztotožnění pomohly vědcům nejen výsledky DNA a radiouhlíkového datování, ale i výzkum z oblasti antropologie či stravy jedinců. Uskutečněné analýzy podle kurátorky dovolily s různou mírou pravděpodobnosti identifikovat pět osob. „Je to zakladatel kláštera na Hradisku Ota I. Sličný (1045 – 1087) a jeho manželka Eufemie – první generace olomouckých Přemyslovců. Dále Marie, zemřelá v dětském věku, a jeden z jejích sourozenců, Břetislav nebo Vladimír, tedy čtvrtá generace. Pátou osobou je manželka Oty III. Durancie – třetí generace. Zbývající dva jedinci mohou být ztotožněni se třemi osobami – Otou III. (1122–1160), druhým ze sourozenců (tedy Břetislavem nebo Vladimírem) a olomouckým biskupem Janem III. (zemřel 9. února 1157),“ popisuje arcibiskupství na svých stránkách.
Vědci dokázali také zrekonstruovat podobu tří osob, detailní digitální modely jejich lebek vytvořili odborníci metodou vícesnímkové fotogrammetrie. Jejich podobu představilo loni na výstavě Arcidiecézní muzeum. Návštěvníci zde mohli pohlédnout do tváře manželky Oty I. kněžny Eufemie, manželky Oty III. kněžny Durancie a také jednoho z jeho synů, zrekonstruovány byly i jejich pohřební schrány.
Nález je podle odborníků mimořádný i v celoevropském kontextu. „Analyzovaný soubor je totiž srovnatelný se souborem pěti nejstarších generací pražských Přemyslovců, od kterých je dělí časová mezera dvou generací. Dochované ostatky jsou také jedinými ostatky moravských Přemyslovců všech větví – olomoucké, brněnské, znojemské a opavské. U ostatních rodových větví nejsou ostatky až na jedinou výjimku dochovány a je jen malá naděje na jejich objevení. V tom jsou olomoučtí Přemyslovci na Moravě výjimeční,“ upozornila Jemelková.
