Hospodské okénko: Hanácká hospoda pamatuje i Mozartovy neštovice
Kdo ze zdejších obyvatel Olomouce by neznal Hanáckou hospodu? Na oběd či posezení u pivíčka se tam chodí již několik set let. Rádi sem zavítají i cizinci, zkrátka si tu vybere každý. V minulých letech to však bylo jinak, po hospodě by se člověk pídil marně a pod nynějším jménem by ji také nenašel. Jak to bylo v minulosti, kdo všechno zde přebýval a kolik podniků se v tomto domě nacházelo? To se dozvíte v tomto článku.
Honosný Hauenschildův palác a časté střídání majitelů
Hanácká hospoda stojí na rohu Laffayetovy ulice a Dolního náměstí. Nachází se v renesančním paláci, který byl zrenovován rodinou Hauenschildů v roce 1589. Průčelí zdobí kamenný portál a zdobený arkýř s renesančními reliéfy, které mají symbolizovat náměty z příběhů v knížce Proměny od římského básníka Ovidia. Průčelí bylo v 18. století barokně zrenovováno, nejvyšší patro je novodobou nadstavbou. Již ve své době byl symbolem luxusu a v dobových kronikách bývá popisován jako honosný.
Po celou dobu zde probíhalo k častém střídání majitelů. Jméno nejstaršího majitele Jana Weisse známe z roku 1569 a po Martinu Matušovi a dalších třech majitelů ho v roce 1586 koupila rodina Hauenschildů a v roce 1598 ho konečně přestavuje do dnešní podoby.
Zájezdní hostinec, vojenská strážnice i celý generální štáb
Za dobu své existence vystřídal dům, ve kterém se dnes nachází Hanácká hospoda, opravdu hodně funkcí. Například v roce 1620 zde bylo ubytováno turecké poselstvo, což nasvědčuje tomu, že dům sloužil i jako zájezdní hostinec.
Kolem roku 1754 zde byla zbudována hlavní vojenská strážnice a za dalších pár let sem byl umístěn dokonce celý generální štáb a rázem se celý dům proměnil na kasárny. Později byly tyto prostory využity i pro školní účely a v roce 1776 zde byla i vojenská nemocnice. Dům také hostil plesy a další společenské události.
V domě také velmi často přebývali tehdejší významné osobnosti. Mezi nejvýznamnější patří nejvyšší kancléř hrabě Jan Harvík z Nostic v roce 1654, generál Raudit de Souches a další osobnosti. Nejvzácnější návštěva si však do Olomouce našla cestu až v roce 1767 a tou návštěvou nebyl nikdo jiný než jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart se svým otcem.
Návštěva Mozarta neproběhla podle představ
Za dob Mozartových se hostinec jmenoval U Černého orla a zde se také skladatel se svým otcem, salsburským kapelníkem, ubytoval. Společně s nimi je doprovázela i matka Marie a sestra Marie Anna, zvaná Nannerl.
Podle dobových dokumentů nebyla Mozartova návštěva moc šťastná. Zdejší neútulnost mi nevyhovovala a kvalitu ubytování tak nehodnotil velice kladně. Pobyt mu zhořkl o to více, když onemocněl pravými neštovicemi. „Museli jsme se ubytovat ve špatném, vlhkém pokoji, protože těch několik málo lepších bylo obsazeno. Požádali jsme tedy, aby nám trochu zatopili, ale další mrzutost: kamna kouřila, že jsme málem oslepli," píše Leopold Mozart v dobové korespondenci.
„Asi v deset hodin si Wolfíček naříkal na oči, ale zjistil jsem, že má horkou hlavu, horké a velice červené tváře, zato měl ruce studené jako led. Puls rovněž nebyl náležitý; dali jsme mu tedy trochu černého prášku, a uložili jsme ho ke spánku. Během noci byl poněkud neklidný a suchá horkost setrvala až do rána," dodává. Po těchto zkušenostech s olomouckým pohostinstvím se rodina Mozartova uchýlila do domu kapitulního děkana Leopolda Podstatského a zde také setrvala. Mozart se z neštovic vyléčil, a dokonce v Olomouci dokončil svou 6. symfonii F-dur.
Dohledná minulost a současnost
Za těch několik staletí vystřídal dům mnoho funkcí, jak již bylo řečeno. Jak šel čas, tak se také jména podniků, které v domě sídlily, měnily. Za dob skladatele Mozarta to byl dům U Černého orla, od roku 1869 Hotel Pietsch, od roku 1921 to byl Hotel Tatra, ve kterém byla v provozu těšetická pivnice. V roce 1966 se zde podnik znovuotevřel jako stylová nekuřácká Hanácká restaurace. Dnes je zde v provozu restaurace Hanácká hospoda. V roce 2000 byla opravena fasáda domu a o čtyři roky později se renovace dočkal i sklep.
V nynější Hanácké hospodě zde člověk nenajde jídelní lístek v hanáčtině, ani zde nedostane hašlerku jako dezert. Prostor prošel modernějšími úpravami, avšak kouzlo stále má. Na čepu zde najdeme Pilsner Urquell, Radegast, a i Volbu Sládků. Vše je čepováno v dobré kondici a piva jsou pitelná. K pohoštění člověk může zakousnout jak plnohodnotná jídla, tak chuťovky k pivu. Navíc je zde i chutné denní menu. V létě je možnost posezení na zahrádce.
Na konci mi nezbývá nic jiného než návštěvu doporučit, nasát trošku té historické atmosféry, vzpomenout si na Mozarta a na jeho trable s neštovicemi a dát si co žaludek žádá. A kdo ví, možná se tam uvidíme. Tak na zdraví.
