Duševně onemocnět může každý. Rozpoznat potíže mohou pomoci blízcí, říká Jana Zmeková

Každý z nás občas cítí pocity smutku, strachu a úzkosti. Kde nastává hranice, kdy je potřeba navštívit ordinaci psychiatra?

Každý má svou hranici tolerance rozdílnou. Někteří lidé snáší i velkou míru osobní nepohody a posléze jsou schopni se vrátit k původním životním rolím a motivacím. Jiní naopak cítí zvnitřněné tendence vidět i malicherné potíže jako extrémní, nafouknuté a katastrofické. 

Čas navštívit psychiatra nastává tehdy, kdy je stav skrytého vnitřního života pro jedince ochromující ať už se jedná o vztahy, či profesi. Velkou výhodou je navíc mít ve svém okolí blízké lidi, kteří jsou schopni ve vnějších jevech rozpoznat nežádoucí změny přesahující hranice přijatelných reakcí na prožívané stresy. Psychické nemoci a poruchy se totiž často usazují v nitru a blokují schopnost náhledu na vlastní stav.

Jaké jsou konkrétní znaky a stavy, které značí, že bych měl vlastní situaci začít řešit akutně?

Nejtypičtějším akutním psychickým stavem je sebevražedné uvažování a jednání, zejména pokud se stále více konkretizuje a je provázeno ztrátou motivace pro vedení běžného života.

Jaká je nejlepší prevence těchto stavů?

Absolutní univerzálně fungující prevence neexistuje. Onemocnět může každý a je důležité si to přiznat. Mnohokrát jsem se setkala u svých pacientů s tím, že byli přesvědčeni o své vnitřní síle a stabilitě a posléze byli překvapeni, že se do této situace dostali.

V náhlých nadlimitních stresových situacích může být dobrou pomocí uvědomění základního nutného stereotypu, a toho se přidržet. Dávat si malé splnitelné cíle a nepodléhat pasivitě.

Dá se duševní porucha zcela vyléčit nebo jde o zmírnění nebezpečných stavů?

V současnosti máme poměrně široké spektrum léčebných metod, takže řada psychických poruch se podaří vyléčit tak, že proběhnou pouze v jedné epizodě a už se nevrací. Je potřeba však mít na paměti také to, že pokud se psychická porucha již jednou projeví svědčí o zranitelnosti mozku. Ten se stává místem nejmenšího odporu, který se dokáže vychýlit z rovnováhy při konfrontaci se zátěží. V takových případech probíhá duševní porucha opakovaně a často dlouhodobě, protože stresory nelze z života vyloučit.

Důležitou roli hrají také návykové a psychotropní látky včetně alkoholu, které velmi významně usnadňují manifestaci psychických anomálií, pokud je k nim nějaká genetická vloha.

Týdny duševního zdraví se snaží odstranit vnímání duševních poruch jako určitého sociálního stigma. Souhlasíte s tím a je pro vás klíčové o svých problémech mluvit?

S tím nelze než souhlasit. Stigmatizace funguje jako nálepka, která značkuje nemocné, ale i jejich příbuzné a v neposlední řadě také zdravotníky, kteří se o psychiatrické pacienty starají. A na stigmatizaci navazují další sociálně patologické jevy – například diskriminace.