Duševně onemocnět může každý. Rozpoznat potíže mohou pomoci blízcí, říká Jana Zmeková
Každý třetí Čech se průběhu svého života setká se závažnými psychickými potížemi, jen část však vyhledá odbornou pomoc. „Stigmatizace funguje jako nálepka, která značkuje nejen nemocné, ale i jejich příbuzné,“ přiznává v rozhovoru lékařka ordinace psychiatra Charity Olomouc Jana Zmeková, která se problematice dlouhodobě věnuje.
Každý z nás občas cítí pocity smutku, strachu a úzkosti. Kde nastává hranice, kdy je potřeba navštívit ordinaci psychiatra?
Každý má svou hranici tolerance rozdílnou. Někteří lidé snáší i velkou míru osobní nepohody a posléze jsou schopni se vrátit k původním životním rolím a motivacím. Jiní naopak cítí zvnitřněné tendence vidět i malicherné potíže jako extrémní, nafouknuté a katastrofické.
Čas navštívit psychiatra nastává tehdy, kdy je stav skrytého vnitřního života pro jedince ochromující ať už se jedná o vztahy, či profesi. Velkou výhodou je navíc mít ve svém okolí blízké lidi, kteří jsou schopni ve vnějších jevech rozpoznat nežádoucí změny přesahující hranice přijatelných reakcí na prožívané stresy. Psychické nemoci a poruchy se totiž často usazují v nitru a blokují schopnost náhledu na vlastní stav.
Jaké jsou konkrétní znaky a stavy, které značí, že bych měl vlastní situaci začít řešit akutně?
Nejtypičtějším akutním psychickým stavem je sebevražedné uvažování a jednání, zejména pokud se stále více konkretizuje a je provázeno ztrátou motivace pro vedení běžného života.
Jaká je nejlepší prevence těchto stavů?
Absolutní univerzálně fungující prevence neexistuje. Onemocnět může každý a je důležité si to přiznat. Mnohokrát jsem se setkala u svých pacientů s tím, že byli přesvědčeni o své vnitřní síle a stabilitě a posléze byli překvapeni, že se do této situace dostali.
V náhlých nadlimitních stresových situacích může být dobrou pomocí uvědomění základního nutného stereotypu, a toho se přidržet. Dávat si malé splnitelné cíle a nepodléhat pasivitě.
Dá se duševní porucha zcela vyléčit nebo jde o zmírnění nebezpečných stavů?
V současnosti máme poměrně široké spektrum léčebných metod, takže řada psychických poruch se podaří vyléčit tak, že proběhnou pouze v jedné epizodě a už se nevrací. Je potřeba však mít na paměti také to, že pokud se psychická porucha již jednou projeví svědčí o zranitelnosti mozku. Ten se stává místem nejmenšího odporu, který se dokáže vychýlit z rovnováhy při konfrontaci se zátěží. V takových případech probíhá duševní porucha opakovaně a často dlouhodobě, protože stresory nelze z života vyloučit.
Důležitou roli hrají také návykové a psychotropní látky včetně alkoholu, které velmi významně usnadňují manifestaci psychických anomálií, pokud je k nim nějaká genetická vloha.
Týdny duševního zdraví se snaží odstranit vnímání duševních poruch jako určitého sociálního stigma. Souhlasíte s tím a je pro vás klíčové o svých problémech mluvit?
S tím nelze než souhlasit. Stigmatizace funguje jako nálepka, která značkuje nemocné, ale i jejich příbuzné a v neposlední řadě také zdravotníky, kteří se o psychiatrické pacienty starají. A na stigmatizaci navazují další sociálně patologické jevy – například diskriminace.
