KOMENTÁŘ: Pokrytecká kritika opozice. S parkováním desítky let nedělali nic
K parkovací politice se dnes v Olomouci vyjadřuje kdekdo, a to prakticky bez ohledu na to, jestli o ní vůbec něco ví nebo ne. Často se názor kritika smrskne na lakonické konstatování, že radnici nejde o nic jiného než vytáhnout lidem z kapes další peníze. Realita je ale hodně jiná. Pojďme si vysvětlit hlavní cíle a hlavní principy nové parkovací politiky, ukažme si její silné a slabé stránky, zamysleme se nad tím, jaká je vlastně role městské samosprávy ve vztahu k parkování a dopravě obecně. Férově předem uvádím, že spolu s partnerem vlastníme tři motorová vozidla, dvě benzínová, jedno naftové. Parkujeme je na soukromém pozemku.
O schválení nové parkovací politiky rozhodla předchozí radniční koalice, když její zavedení podpořili ANO, KDU-ČSL a spOLečně. Proti byla koaliční ODS, tu však nahradily opoziční subjekty ProOlomouc a Piráti, pokud si dobře pamatuji. Parkovací politika města Olomouce vychází z obdobných koncepcí, které byly již v minulosti aplikovány v jiných městech České republiky, například v Brně. Poměrně revolučním prvkem olomoucké parkovací politiky je zavedení sídlištní parkovací zóny D, kterou, pro srovnání, ve zmíněném Brně budou zavádět teprve nyní po 5 letech od spuštění. Primárním cílem parkovací politiky je vyřešit dlouhodobě neřešenou neutěšenou situaci s parkováním ve městě, a to především pro občany města – rezidenty. Pravidla jsou nastavena tak, aby se na maximální možnou míru zvýšila pravděpodobnost toho, že rezident (občan, který má v dané lokalitě hlášený trvalý pobyt) zaparkuje co nejsnáze v blízkosti svého bydliště. Sekundárním, avšak velmi důležitým efektem této strategie, je, že bude motivovat ty, kteří v Olomouci fakticky žijí, avšak trvalý pobyt mají hlášený jinde, k tomu, aby si nahlásili trvalý pobyt do Olomouce, což povede ke zvýšení příjmů města ze státního rozpočtu dle kritérií rozpočtového určení daní.
Autorem komentáře je komunální politik Robert Runták, který je předsedou vládnoucího hnutí spOLečně. Hnutí působí ve vedení města Olomouce druhé volební období. Runták se v Olomouci věnuje provozu galerie Telegraph a komunální politice.
Aby se pro někoho mohla situace se zaparkováním v místě jeho bydliště zlepšit, musí se při nezměněném počtu parkovacích míst pro ostatní logicky zhoršit. Systémem jsou favorizováni rezidenti, určité výhody mají tzv. abonenti (podnikatelé v okolí svých provozoven, majitelé nemovitostí atd.), všichni ostatní jsou návštěvníci. Občan Olomouce je ve své zóně (respektive v části zóny v tzv. oblasti), kde bydlí, rezidentem. Ve všech dalších oblastech je pak návštěvníkem, kde má úplně stejná práva a povinnosti jako jakýkoli jiný návštěvník. Tento princip je nezbytný, neboť jinak by parkovací politika byla úplně k ničemu a nenaplnila by svůj smysl. Je třeba zdůraznit, že parkovací politika nikomu nezakazuje nikde parkovat. Každý může parkovat všude, avšak pokud si pro danou oblast nezakoupil rezidenční nebo abonentskou parkovací kartu, musí za parkování v regulované době platit hodinovou sazbu. Regulovanou dobu jsou pracovní dny, v zónách A, B a C přes den, v zóně D (sídliště) večer a přes noc.
Od opozičních politiků jde o kritiku velmi pokryteckou
Od občanů, osob dojíždějících do města a od některých olomouckých opozičních politiků slyšíme, že město nemůže zavádět novou parkovací politiku, protože nemá dostatek záchytných parkovišť, kde by mohli dojíždějící odstavit svoje auto a dojet do konečné destinaci například MHD. Tato kritika je do jisté míry oprávněná. Avšak od opozičních politiků, kteří se desítky let podíleli na vládnutí ve městě a s neustále narůstajícím problémem s parkováním nic zásadnějšího nedělali, jde o kritiku velmi pokryteckou. To, že za 33 let od revoluce nemáme v našem městě vybudované rozsáhlejší parkovací struktury, to jde na vrub stran, které tu po desetiletí vládly. A na jejich vrub jde i skutečnost, že vhodné pozemky, které město pro tento účel mělo, v minulosti prodalo obchodním společnostem, které na jejich místech postavily logistické haly a obchodní centra. Z tohoto pohledu je role současné radniční koalice nezáviděníhodná, přesto však již pracuje na třech parkovacích lokalitách. Věřím, že se budou realizovat co nejdříve.
Za poslední zhruba rok a půl jsem na sociálních sítích absolvoval nespočet diskusí na téma parkování a doprava ve městě. Vypozoroval jsem, že existují dva základní názorově protichůdné tábory. První tábor zastává tradiční názor, který v Česku po desetiletí dominoval a dnes stále možná ještě lehce převládá, i když se situace mění. Názor se dá zjednodušeně definovat tak, že veškeré doprava ve městě a vlastně vůbec město jako takové se podřizují individuální automobilové dopravě. Opozitní názor tvrdí, že automobilům a jejich neustále narůstajícímu počtu nelze donekonečna ustupovat a ve městě by měly být upřednostňovány jiné formy dopravy jako MHD, pěší chůze, kola apod. Zastánci prvního názoru jsou přesvědčeni, že městská samospráva musí zajistit svým obyvatelům dostatečný počet parkovacích míst na veřejných prostranstvích, a to ideálně zadarmo. Příznivci druhého myšlenkového proudu mohou říct, že další parkovací místa na veřejném pozemku nechtějí, místo nich by tam raději viděli strom s lavičkou, záhon květin, vodní plochu. Oba názory jsou legitimní. Obě dvě věci lze požadovat, avšak na žádnou z nich není právo či nárok. Ani na parkovací místo ani na strom s lavičkou. Je pouze na samosprávném vedení města, aby rozhodlo o tom, kde budou parkovací místa a kde stromy s lavičkou.
V komentáři se k parkovací politice vyjádřil i člen opoziční KDU-ČSL a pravidelný komentátor Olomouckého Reportu Kamil Andree. Jeho text si můžete přečíst zde.
Neřekl bych, že jsem nějaký velký světoběžník, ale v zahraničí se pohybuji docela často. Od doby, kdy se nějakým způsobem angažuji v olomoucké komunální politice, si v zahraničních městech velmi podrobně všímám toho, jak tam řeší dopravu, veřejný prostor, urbanismus. A všímám si toho zejména v těch městech, která dlouhodobě obsazují první příčky v žebříčcích kvality života. Trendy jsou naprosto zřejmé. Méně aut, zpomalení dopravy, méně parkovacích míst ve veřejném prostoru, více zeleně, více vody, více cyklostezek, více pěších zón v centrech měst, a tak bych mohl pokračovat. Jsem přesvědčený o tom, že pokud zastánci aut a nekonečného budování parkovacích míst ta dobře fungující moderní města navštíví a budou sami k sobě upřímní, tak uznají, že se v nich i oni cítí lépe než ve městech budovaných dle potřeb individuální automobilové dopravy.
Na závěr bych dodal, že jsem velmi rád, že se v Olomouci parkovací politika zavádí. I se svými porodními bolestmi, handicapy a možnými nedotaženostmi, které ukáže praxe a které se budou průběžně odstraňovat. Není překvapivé, že obyvatelé parkovací politiku nevítají s nadšením. Předpokládám však, že stejně jako u jiných měst, kde už ji nějakou dobu mají, dojde k tomu, že po roce po dvou lidé poznají, že nový způsob parkování není vlastně vůbec tak špatný, jak si mysleli. Rovněž mě těší, že žádosti o vydání „parkovacích karet“ se dají řešit pohodlně z domova digitální formou. Žádná fronta na úřadě, žádné papírové kartičky. Zkrátka docela smart. Kéž by takových smart řešení do budoucna v našem městě už jen přibývalo. Pak se nám tu všem bude žít lépe.
