Černá komedie s kriminální zápletkou v MDOL. Ryba ve čtyřech poctí herecké ikony

Nejstarší Karolína po smrti rodičů převzala veškerou zodpovědnost jak za mladší sestry, tak i za rodinný pivovar. Cecílie, prostřední sestra, se o nic starat nemusí. Benjamínek Klementýna zase celý život poslouchá, co musí a nesmí. A unavený sluha Rudolf, který je u sester zaměstnán už dlouhá léta, jim pomáhá nejen v domácnosti, ale postupně se stane i jejich milencem. Všechny služby vykonává bez reptání, ale s vidinou slíbené štědré odměny, která mu má připadnout po jejich smrti. Pomalu se však začíná obávat, zda se toho dožije.

Ryba ve čtyřech (v originále Fisch zu viert) je rozhlasovou komedií z pera Wolfganga Kohlhaaseho a Rity Zimmerové z roku 1968. Již roku 1970 se hra dočkala své filmové verze v režii Kurta Jung-Alsena a světovou divadelní premiéru měla v témže roce v Drážďanech. Dodnes je jednou z nejúspěšnějších německých kriminálních komedií. Český divák ji zná především díky televiznímu filmu Pavlíny Moskalykové z roku 1987, v němž hráli Rudolf Hrušínský, Květa Fialová, Blanka Bohdanová a Jiřina Bohdalová.

„Naše inscenace je pomyslnou beneficí pro Václava Bahníka, Naděždu Chrobokovou-Tomicovou, Vlastu Hartlovou a Ivanu Plíhalovu, kteří všichni slavili, či v brzké době budou slavit, významná životní jubilea. Pro paní Hartlovou je navíc letošní sezona její 31. na jevišti Moravského divadla a pro její tři kolegy pak dokonce 41., za což si určitě zaslouží velké poděkování. Hledal jsem proto hru, kde by si mohli zahrát jen oni čtyři a diváci by tak měli možnost kochat se jejich společným hereckým koncertem,“ prozradil svůj záměr šéf souboru činohry Roman Vencl, který se zároveň ujal režie.

„Rád bych diváky pozval na premiérovou Rybu ve čtyřech, v níž zazáří náš herecký čtyřlístek jubilantů, kteří se sice na jevišti Moravského divadla potkávají řadu let, ale čistě v této sestavě se olomouckému publiku představí poprvé. Přeji nejen jim, ale celému inscenačnímu týmu, aby se premiéra vydařila a byla oslavou, jakou si jen mohli přát,“ uvedl ředitel Moravského divadla David Gerneš.

Nejmladší sestru Klementýnu si zahraje Ivana Plíhalová, prostřední Cecílii Vlasta Hartlová a do role Karolíny obsadil Roman Vencl Naděždu Chrobokovou-Tomicovou. „Karolína je zatrpklá stará panna bez smyslu pro humor, která řeší jen provozní rodinné problémy a peníze. Byla jsem celkem překvapená, když mě pan režisér obsadil do této role, nicméně naše souznění ať posoudí hlavně diváci,“ sdělila s úsměvem Naděžda Chroboková-Tomicová. Jisté peripetie se svou postavou zažívá také Ivana Plíhalová. „Klementýna je ze všech tří stárnoucích, svobodných, bezdětných sester nejmladší a žije spíš svými vzpomínkami. Jsme si tedy podobné jen tím věkem. Proto se její chování a jednání snažím pochopit a je to pro mě výzva,“ přiznala Plíhalová. „Cecílie čekající 25 let na svého pana důstojníka mi umožňuje vyzkoušet si její milostné praktiky a být v tomto směru zkušenou ženou,“ dodala Vlasta Hartlová.

Herci si zkoušení užívají, i když je trápí zdravotní problémy. „Je toho hodně. Pořád se učím a učím. Rudolf i já toho máme už hodně za sebou a každou chvíli nás oba něco bolí,“ uvedl Václav Bahník, který ztvárňuje stárnoucího a unaveného sluhu. „Bohužel celé zkoušení zápasím se zdravotními problémy, a tak si nemohu vychutnat práci, jak bych si přála,“ sdělila Naděžda Chroboková-Tomicová a doplňuje ji Ivana Plíhalová. „Vzhledem k tomu, že je to hra pro čtyři stárnoucí herce, každého z nás trápí nějaký zdravotní neduh, takže se spíš modlím, abychom to všichni ve zdraví dozkoušeli.“ Všichni čtyři se však na premiéru těší, stejně jako na reakce diváků.

Příběh se odehrává na letním rodinném sídle v Německu. „Hra patří mezi tzv. moritáty, tedy lidové příběhy vyprávějící o vraždách, jejichž děj se zakládá na skutečných událostech a balancuje na hraně černé komedie, až lehce hororového dramatu. Naše inscenace navíc pracuje s poměrně výraznou vizuální stylizací, která podtrhuje i neméně důležitou erotickou linku, jež se táhne celým příběhem,“ doplnil Vencl.

Výtvarník Miroslav Král, který navrhl kostýmy i scénu, vycházel právě z kombinace zmíněných žánrů. „Základní barvou inscenace je černá – barva slavností, barva tajemna, barva smrti. Ve scéně, např. v rekonstrukci dobových látkových tapet, jsme ji použili v kombinaci se zlatou, což je vznešené a funerální. V kostýmech kombinujeme černou s různými odstíny fialové, která symbolizuje rigiditu, religiozitu a potlačovaný sex s tím, že každá ze sester má svůj odstín. Kostýmy korunuje expresivní líčení a dramatické paruky,“ přiblížil vizuální stránku Král. „Hra je původně situována do doby biedermeieru, který v dnešní době působí pohádkově. Zvolili jsme tedy dobu pozdní secese, která akcentuje ženskou linii a erotiku, a je dekadentní. Další důležitou skutečností je fakt, že inscenace je poctou doyenům olomoucké činohry. Chtěli jsme tedy, aby si dámy dobových kostýmů užily,“ doplnil výtvarník.

Olomoucké uvedení je teprve desátým v řadě na české divadelní scéně a historicky prvním na scéně Moravského divadla Olomouc.