Co víte o Alzheimerově chorobě? Zkoumá ji olomoucká Mozková banka
Mezinárodní den Alzheimerovy choroby, který připadá na 21. září, pomáhá šířit povědomí o této nemoci. V Olomouci se výzkumu Alzheimerovy choroby věnuje Mozková banka, která vznikla ve spolupráci Fakultní nemocnice s Lékařskou fakultou Univerzity Palackého. Letos bude slavit svoje první narozeniny, ale začátky samotného výzkumu dle pracovníků sahají až 14 let zpátky.
„Konečně se dávají peníze jak do výzkumu těchto nemocí, tak do výzkumu biomarkerů (pozn. red. vyšetření, která mohou lékaři provést za života pacienta, a která by je nasměrovala ke správné klinické diagnóze) a potenciálních terapeutik,” sdělila Olomouckému Reportu patoložka Lucie Tučková z Mozkové banky. Mozková banka vznikla především za účelem šíření povědomí o neurodegenerativních nemocech, mezi které patří i Alzheimerova choroba. Samotnému výzkumu se vědci z Fakultní nemocnice věnují již od roku 2011.
Příčina Alzheimerovy choroby je zatím neznámá, to stejné platí i u dalších neurodegenerativních onemocnění. Bez jasné příčiny je tak složité provést prevenci. „Určitě se zvažuje role různých faktorů v prostředí. Dlouhodobě se mluví o pesticidech, herbicidech a dalších neurotoxinech, u kterých se ví z laboratorních podmínek, že jsou schopné vyvolat změny v mozku, které vedou k rozvoji parkinsonismu. Ale my máme vlastně ty toxiny všude kolem v prostředí. Jsou to vlastně i konzervanty, které se používají v potravinách a podobně, takže pokud bychom měli vycházet tady z tohoto, tak by lidé nemohli jíst nic, do čeho se přidávají éčka, všechny možné stabilizátory a podobně,” vysvětlila pro Olomoucký Report profesorka Kateřina Menšíková z Neurologické kliniky FNOL.
„Stárnutí společnosti je určitě na prvním místě v tom, co ovlivňuje statistiky,” pro Olomoucký Report řekla doktorka Tučková. Tento problém se tedy týká nás všech a zdravotnický systém na to dle odborníků není připravený. Lidé trpící neurodegenerativními onemocněními totiž potřebují odbornou péči. Zdravotníků je málo a místo v pečovatelském či zdravotnickém zařízení je těžké získat.
Na závěr jsem se doktorky Lucie Tučkové zeptala, co by vzkázala někomu, kdo by chtěl jednou pracovat na výzkumu neurodegenerativních onemocnění.
„Ať se toho určitě nebojí. Spolupracujeme s řadou měřicích lékařů, neurologů a patologů. Můžou být psychiatři, psychologové, můžou to být buněční biologové, molekulární biologové, molekulární genetici. Cokoliv z toho může člověk studovat, nebo pokud vystudoval, tak se klidně může začít věnovat výzkumu neurodegenerativních onemocnění. Výzkum jde teď mílovými kroky dopředu a poptávka po lidech, kteří by měli zájem tady v této oblasti pracovat, je veliká po všech stránkách. Není problém najít si a kontaktovat pracoviště, které se právě tomuto výzkumu věnuje a většinou není problém tam začít pracovat, protože lidí je bohužel ve zdravotnictví čím dál méně.”
