Záchrana Staré Vody pokračuje. Po desetiletích se vrátilo poničené dřevěné sousoší
Chybí jim ruce, nástroje a jedné postavě dokonce hlava, řeč je o dřevěném sousoší tří rolnických patronů, které se po téměř 70 letech vrátilo zpět Staré Vody na Libavé, aby ozdobilo poutní kostel svaté Anny a svatého Jakuba. Zároveň připomínají, jak se za minulého režimu zacházelo s vyhlášeným poutním místem ve vojenském prostoru Libavá.
Sochy svatých Notburgy, Isidora a Vendelína dlouhodobě zapůjčilo do Staré Vody muzeum Komenského v Přerově. “Sochy našla zhruba před 20 lety v depozitáři muzea historička Jana Krejčová, která se dlouhodobě věnuje zkoumání přesunů církevního majetku z kostelů na území Libavska, zahrnutých do vojenského prostoru,” popisuje předseda spolku Poutní místo Stará Voda u Libavé Aleš Tománek s tím, že vlastně ani zaměstnanci muzea netušili, odkud sochy jsou.
Je ovšem zajímavé, jak se vůbec sochy od řezbáře Heřmana Kotrby objevily na půdě přerovského muzea. “Po vysídlení německého obyvatelstva a na začátku 50. let po zařazení do vojenského prostoru bylo jasné, že to s kostelem svaté Anny a svatého Jakuba nedopadne dobře. Církev odtud tedy postupně odvážela vybavení kostela,” vysvětluje předseda spolku, díky zajímavé shodě okolností se většina vybavení a soch dostala do Přerova. “Bylo to dáno přátelstvím tehdejšího přerovského faráře s tzv. provianťákem, který se později stal újezdním správcem na Libavé. Podařilo se zachránit malou část vybavení chrámu a mimo jiné i sochy z kaplí přistavěných k ambitu. Právě tento soubor soch se časem dostal do majetku muzea.”
Rolničtí patroni prošli restaurací, ovšem neúplnou
Rolničtí patroni prošli rukama restaurátorů, přesto svatá Notbruga nemá ikonický srp, Isidor přišel o obě ruce a svatý Vendelín o hůl a hlavu. “Sousoší bylo restaurováno a převezeno do Staré Vody s tím, že chybějící části se nedoplní. Prezentujeme tak na tom, jak se zacházelo s památkami v 50. letech. Je nutné říct, že devastace poutního místa začala ještě před příchodem sovětských vojáků,” upozorňuje Aleš Tománek. Nejednalo se zřejmě pouze o československé vojáky, ale i o civilisty, kteří vnikali dovnitř kostela a odnášeli si vybavení a cenné předměty.
V roce 1949 byla třeba naposledy viděná gotická soška svaté Anny, ta byla symbolem Staré Vody. Podle popisů ze 17. až 19. století měla svatá Anna s Ježíškem podobu staré ženy. Neexistuje ovšem žádný její fotografický záznam. “Pravděpodobně se jednalo o přibližně dvaceticentimetrovou lidovou dřevořezbu,” popisuje Tománek. Věří tomu, že se jednou objeví zčistajasna na oltáři kostela a vrátí se tak po dlouhých letech domů.
Sousoší rolnických patronů bude slavnostně odhaleno při mši 8. května 2024 v 10:00.
