Poznám, jestli má někdo předpoklady. Co ukáže v zápase, odhadnout nejde, říká Tomáš Musil
Muay Thai je jednou z předních českých tělocvičen thajského boxu v Olomouci, o kterou je v posledních letech výrazný zájem. Thajský box patří k jedněm z nejtvrdších a zároveň nejstarších sportů. Zdejší trenér Tomáš Musil prozradil, jaká byla jeho cesta k trénování, jak se tělocvična vyvíjela, i to, jak přistupuje k trénování zápasníků a dětí.
Změnila se v posledních letech účast na trénincích?
Ano, změnila. Začínali jsme v šesti lidech a během roku nás tu bylo 20. Dokonce jsme museli zvětšovat tělocvičnu. Po pandemii se zájem ještě více zvýšil.
Čím si myslíte, že to bylo? Mohl mít vliv Oktagon, který bojové sporty v posledních letech zpopularizoval?
Oktagon tomu určitě pomohl. V Oktagonu je ale populární hlavně MMA, které tu máme taky, a přesto je obrovský zájem o Muay Thai, takže dobrá práce klubu se na tom podepsala nejvíce. Máme spoustu zápasníků, od dětských až po ostřílené profesionály. V posledních letech jsme také pořádali galavečer MTO FIGHT NIGHT: Memoriál Marka Tisoně, což tomu podle mě taky dost pomohlo. Těmito akcemi jsme jasně ukázali, že jdeme správným směrem a děláme to hlavně srdcem.
Jaký je rozdíl mezi thajským a běžným boxem?
Box je celý založený jen na úderech rukou, thajský box používá kopy, lokty, má trochu jiný postoj. Pro mě jsou to úplně jiné sporty, ale oba je mám rád.
Jak jste se vy sám k Muay Thai dostal? A jaká byla cesta k tomu se stát trenérem?
Chodil jsem dva roky na box na Duklu, pak jsem dělal kickbox. Následně jsme otevřeli s jedním kamarádem tělocvičnu na Tabulovém vrchu v Olomouci. Naše cesty se po roce ale rozešly a já založil klub tady v Sokole Olomouc. Jako trenéra mě nejvíc posunuli vlastní lidé a bojovníci, se kterými jsem trénoval a pracoval. Objevili se první kluci, kteří chtěli do zápasů. Já jsem samozřejmě jezdil s nimi a postupně se zkušenosti nabalovaly. Pozvali jsme sem také trenéry a zkušené bojovníky ze Slovenska, například Vladimíra Moravčíka, Ondřeje Spejbla Hutníka a já jsem to tak nějak obkoukával. Pamatuju si ale na slova Martina Karaivanova, trenéra Jirky Procházky, který byl na začátku takovým mým mentorem, když jsem se chystal na trenérské zkoušky. Říkal, že si mám vzít od každého něco a smíchat to s mými zkušenostmi. To vlastně platí pořád.
Jak to funguje, když se někdo chce z běžných tréninků dostat k zápasům?
Začíná se samozřejmě na začátečnických trénincích, kde se od základu každý naučí postoj, základní údery a kopy. Ve chvíli, kdy se cítí na pokročilejší skupinu, postoupí. Až je v pokročilých nějakou dobu, přijde se za mnou domluvit, my jako trenéři se na toho člověka víc zaměříme, a když vidíme, že na to má, přihlásí se na amatérskou ligu. Na lidech, kteří přijdou s vizí bojovat, to jde často poznat od samého začátku. Jsou ambicióznější, dávají tomu sportu zkrátka víc než ti, kdo se sem přijdou jenom vypotit a zasportovat si víceméně pro zábavu.
Takže pokud někdo chce jenom trénovat techniku ale do zápasu nejít, nemusí?
Samozřejmě, na to je tu právě začátečnická skupina, béčko, kam může přijít každý. Když někdo chce do zápasu, musí za mnou přijít sám.
Je nějaké vodítko, podle kterého se pozná, kdo v tomto sportu vynikne?
Určitě poznám na první pohled člověka, který bude šikovný a třeba už brzo bude chodit do áčka, pokročilých. Jde to poznat hlavně podle celkové koordinace, jak se postaví, rychle chápe, co má dělat. Některým lidem to jde rychleji, ale jestli bude profík, nepoznám. Vše se projeví až na prvním amatérském zápase. Každý trenér by vám asi potvrdil, že někdo, kdo je dobrý na trénincích, nemusí být dobrý na zápase a naopak.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Několikrát se mi stalo, že kluk chodil na tréninky, a nějak to pořád nebylo dokonalé, potom nastoupil do zápasu a úplně to sedlo. Navíc jeden zápas vydá za dvacet tréninků a jde hodně vidět, jak jednotlivce posune dopředu. Takže ano, poznám, kdo bude šikovný, ale neodhadnu, co předvede na zápase, kde pracuje spousta adrenalinu. Někoho semele nervozita a prvních pár zápasů prohraje, potom se ozve jeho ego a nezvládne nastoupit do dalšího. Pětkrát prohrát a znovu nastoupit, to je ohromně náročné na psychiku. Měl jsem tu ale kluka, který když začal, chtěl vyhrát titul mistra republiky a první dva nebo tři zápasy prohrál. Chvilku trvalo, než jsme našli společně cestu, on vydržel a opravdu se mistrem republiky stal.
Takže kromě fyzických tréninků musíte zápasníky podporovat i mentálně?
Ano, hlavně na začátku, kdy hraje psychika velkou roli. Nováčci třeba nastoupí do zápasu, v prvním kole jsou výborní a pak se vysílí natolik, že ani nezvednou ruce. Nezávisí to na fyzičce, tu mohou mít v tu chvíli výbornou, ale jakmile přijde poprvé velká nervozita, dobrá fyzička vás nezachrání. Během pár zápasů se ale člověk naučí nervozitu ovládat a vše jde pak mnohem lépe.
"Na každého platí něco jiného."
Je jiné být trenérem ženy a muže?
To je tak moc individuální, že i mezi muži bych našel velké rozdíly. Na každého platí něco jiného. Asi u ženy musím někdy zvolit jiná slova, aby se hlavně zezačátku psychicky nerozložila, ale u muže je to v podstatě dost podobné. Dospělí zápasníci i zápasnice, které teď za klub máme, už jdou do zápasů s tím, že je pro ně zábavou, takže jsou v klidu.
Je Muay Thai dobrým sportem pro sebeobranu?
Muay Thai je nejkomplexnější bojové umění v postoji a používají se v podstatě všechny techniky – kopy, boxerské údery, lokty, klinče, takže efektivní pro sebeobranu určitě je. Dávno je pryč také doba, kdy se říkalo, že bojovníci jsou "bezmozci". Naopak u nás v klubu jsou vzdělaní lidé, dále lidé, co mají rádi bojové sporty a nemají potřebu si něco dokazovat venku na ulici. Kdybych tohle o někom zjistil, okamžitě by u nás skončil. Samozřejmě, vždycky se může objevit výjimka, ale to je v každém sportu, nejen v bojových sportech.
Trénujete i děti. Jak se přistupuje k jejich tréninku, aby byl bezpečný a efektivní?
Naštěstí s tím nemáme doposud žádné problémy, za svoji kariéru jsem snad nezažil, že by se mi na tréninku děti zranily. Bezpečnost máme opatřenou i tím, že v jedné tělocvičně děti trénují tři až čtyři trenéři a v tom případě můžeme pracovat v menších skupinkách. Samozřejmě je dětem uzpůsobený i obsah tréninku - není tak fyzicky náročný a složité techniky necháváme na později. Děti rozdělujeme do dvou skupin, v pokročilejší už zkouší i sparing. U toho samozřejmě musíme pečlivě zvolit dvojice, aby si byli soupeři co nejvíc rovni, ať už váhově nebo zkušenostmi. Kromě rukavic a holenních chráničů mají navíc ještě vestu, helmu, suspenzor a loketní chrániče. Děti do 12 let nesmí mířit údery na hlavu.
Je možné, že když dítě začne trénovat, zvýší se u něj například míra agrese? Nemají pak děti větší sklon k násilí?
Naopak, a není tomu tak jen u dětí, je to praxe třeba i u teenagerů. Když někoho thajský box začne bavit, většinou pak zvládají agresivitu mnohem lépe a nemají potřebu se někde pošťuchovat. Mají toho na trénincích dost. Lidi, kteří k agresivitě mají sklony, pak začnou trénovat hodně, energii přemění a už nemají potřebu konflikty vyhledávat.
Jsou v rámci klubu plánované akce, na které se v blízké době těšíte?
Chystáme MTO FIGHT NIGHT: Memoriál Marka Tisoně 2024. Proběhne 28. března ve čtvrtek před Velkým pátkem. Bude to poslední díl naší trilogie galavečerů v Olomouci v pavilonu A na výstavišti Flora. Pak přijde určitě minimálně roční pauza.
