Olomoučtí fanoušci jsou jedineční, dělají ze závodu svátek města, říká běžkyně Masničáková
Ačkoliv byla vždy pouze amatérkou, kariéru Blance Masničákové může závidět kdejaký profesionál. Na svém kontě má dvacet sedm maratonů, přes čtyřicet půlmaratonů, jeden ultramaraton a mnoho menších závodů. Rodačka z Pardubic, žijící v Olomouci, startovala i na závodech v Paříži nebo v Krakově. Nyní promluvila o úskalích olomouckého půlmaratonu nebo o mladších běžeckých generacích v Olomouci.
Jaká je historie olomouckého půlmaratonu? Zúčastnila jste se všech závodů?
Poprvé se olomoucký půlmaraton běžel v roce 2010, od té doby se koná každý rok, s výjimkou vynucené covidové přestávky v roce 2020. Já jsem poprvé běžela v roce 2012, od té doby jsem nevynechala jediný ročník až do loňského závodu. I ročníky 2010 a 2011 pro mě ovšem byly důležité, protože jejich jedinečná atmosféra mě po mnohaleté pauze přiměla vrátit se k závodnímu běhání. Tomu jsem se věnovala od dětství.
Mezi místními se traduje, že právě olomoucký půlmaraton má nejlepší atmosféru v republice. Je to pravda, nebo si každé velké město považuje své fanoušky za nejlepší?
Běžela jsem desítky maratonů, půlmaratonů i jiných závodů po celé České republice a zahraničí. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že olomoučtí fanoušci jsou opravdu jedineční. Fandit chodí celé rodiny, je to svátek pro město i celý region. Samozřejmě až na pár rozzlobených řidičů, kterým vadí uzavírky, ale s tím se nedá nic dělat. Je to opravdový zážitek, který k běhání motivoval už mnoho lidí, včetně zarytých odpůrců běhu.
Který ročník vám utkvěl v paměti?
Vlastně mi v paměti utkvěly hned dva, jeden v pozitivním a druhý v negativním slova smyslu. Ráda vzpomínám na půlmaraton v roce 2014, kde jsem zaběhla svůj osobní rekord 1:34:00. Ještě silnější vzpomínku mám na ročník 2016, kdy jsem závod nedokončila kvůli horkému počasí. Olomoucký půlmaraton se totiž běhá v druhé polovině června, kdy bývá opravdu horko. Tehdy to bylo ale opravdu extrémní. Pamatuji si, že několik desítek běžců skončilo v nemocnici.
Opravdu to bylo tak hrozné?
Osobně se mi běhá nejlépe v teplotě okolo 15 stupňů, v horku se trápím. V roce 2016 to už od začátku nešlo dobře a přibližně na 11. kilometru se mi z kombinace teploty a fyzické námahy udělalo zle, měla jsem mžitky před očima. Doporučuji všem běžcům, zejména hobíkům (amatérští běžci) jako já, naslouchat svému tělo a přizpůsobit tempo jeho možnostem. Někdy je lepší odstoupit a připravit se na další závod.
Zúčastníte se i letošního ročníku?
Už pouze jako divák. Kvůli ortopedickým problémům jsem musela své běhání omezit pouze na občasný lehký jogging. Běhání jsem si ale v životě užila dost. Navíc v Olomouci máme skvělé mladší vytrvalkyně, například Jitku Špičákovou a Janu Fritscherovou, nad jejichž výkony zůstává rozum stát. Mohu tedy v klidu odejít do běžeckého důchodu a fandit mladším generacím.
