Univerzita Palackého vstupuje do nové éry. Do jejího čela se postavil na začátku května Michael Kohajda, právník, pedagog a politik (KDU-ČSL). Ve funkci rektora slibuje větší otevřenost, zlepšení komunikace napříč univerzitou, i důraz na modernizaci a digitalizaci. V rozhovoru jsme s ním probrali jeho vize pro univerzitu v následujících letech. Chce obnovit staronový studentský klub, vylepšit UPlikaci i podchytit problémy s financováním.
Už jste nějakou chvíli ve funkci, tak jak to zatím probíhá? Stihlo už Vás něco překvapit?
Zatím to probíhá relativně náročně. Je to každodenní dost intenzivní program. A co mě zatím překvapilo, je nízká míra digitalizace administrativních procesů na univerzitě. Jako minulý proděkan na Právnické fakultě jsem se s tím takto nesetkával, ale na té centrální úrovni jsem negativně překvapen tím, že mnoho procesů nakládání s dokumenty není vůbec digitalizováno. To znamená, že se jede v papíru, v mnoha kopiích, v mnoha výtiscích a ve velmi mnoha podpisech.
Je tohle podle vás ta největší výzva, se kterou se budete muset poprat?
Spíš je to výzva, kterou jsem nečekal. Čekal jsem výzvy, které se týkají zejména budování instituce. Jak jejího výkonu vědeckého, výzkumného, kvalit výuky, tak samozřejmě třeba výstavby infrastruktury, která chybí. A tohle je takový negativní bonus navíc, protože takto už to v dnešním světě nefunguje. Určitě ne v žádné moderní firmě, a myslím si, že ani ve velké části veřejných subjektů.
Myslím, že mnoho těch procesů přímo vyzývá k práci s elektronickými dokumenty. Když je něco elektronicky vytvořeno, tak se to má i podepsat a uložit elektronicky. A ne, že se to vytiskne, a často pak zpátky naskenuje do elektronické podoby.
Čeho si naopak na univerzitě nejvíce vážíte a chtěl byste to určitě zachovat i do budoucna?
Těch věcí je spousta. Zaprvé jsou to lidé na univerzitě, protože si myslím, že naprostá většina akademických pracovníků jsou srdcaři. Nedělají to kvůli penězům, ale kvůli tomu, že je to pro ně zajímavé, že je to baví, že to mají za přínosné povolání. Kdyby to dělali kvůli penězům, tak naprostá většina z nich bude někde jinde, protože se bohužel v současné době dostáváme třeba i pod úroveň odměňování učitelů na základních školách.
A dále je to spousta velmi zajímavých akcí, které univerzita nedělá jenom sama pro sebe, ale pro celé své okolí. To znamená třetí role univerzity, ať je to třeba vzdělávání seniorů, ale také i mnoho kulturních akcí, společenských akcí, edukativních akcí, kam chodí veřejnost. Myslím si, že se na univerzitě vlastně každý den něco takového zajímavého děje, a je to obohacení jak Olomouce jako města, tak olomouckého regionu. Běžní lidé mohou na univerzitu chodit a zapojit se do toho, jak žije.
Použití umělé inteligence bude otázkou právní regulace
Zmínil jste digitalizaci, ta jde ruku v ruce s novými technologiemi a taky s umělou inteligencí. Co si myslíte o ní? Je to spíš hrozba, nebo nástroj, který by se dal využít?
Tak samozřejmě je to obojí. Něco jako oheň – dobrý sluha, ale zlý pán. Myslím si, že umělá inteligence bude na celou společnost klást veliké nároky z hlediska její regulace, tedy kam ji ještě pustíme a jaké zdroje bude moci využívat. Také je známo, že umělá inteligence dnes vychází z existujících zdrojů. To znamená, že vlastně kopíruje to, co už někdo řekl, vymyslel, napsal. Je schopna velmi dobře analyzovat stávající informace. Tam je lepší než člověk a je také efektivní ji využívat. Zatím ale nejsem přesvědčen o tom, že by umělá inteligence sama mohla něco nové přinášet, to je zatím její slabina.
A druhá věc je, že je právě otázkou, nakolik je v souladu s autorským právem, když takhle využívá zdroje již existujících informací, které samozřejmě mají svoje autory, a tak vlastně trošičku vykrádá myšlenky jiných. To si myslím, že bude skutečně otázka právní regulace. Musí se říct, co je ještě přípustné, a co není. Třetí věc, která je podle mého hrozbou, je že ji lze využít k jednoduché komunikaci s lidmi a lze ji velmi dobře využít při šíření různých dezinformací. Možná by lidé byli překvapeni, za kolika informacemi, které obdrží, už dneska nestojí člověk, ale je to jenom úkol daný tomu stroji, nějakému chatbotovi, a ten s nimi komunikuje.
A plánujete tedy Vy nějakou regulaci používání umělé inteligence na půdě univerzity?
Tady si myslím, že je v prvé řadě potřeba si říci, jak je to s využíváním umělé inteligence třeba při absolventských pracích – bakalářských, diplomových, doktorských pracích. Tam není smysluplné zakazovat využívat ten nástroj jako takový, protože může být skutečně dobrý sluha. Ale je potřeba dát pravidla, jak tu umělou inteligenci používat. Je potřeba samozřejmě přiznat, že byla použita, je potřeba uvést, co jí bylo zadáno a tak dále. Musí být zjevné, že na této části práce skutečně pracovala umělá inteligence, že ji použili jako nástroj. Což určitě není nic špatného, ale musejí tomu být dána pravidla.
Říkal jste, že je důležité podporovat mladé doktorandy a další vědecké pracovníky. Jaké konkrétní iniciativy na jejich popdporu plánujete?
V prvé řadě se u těch mladých doktorandů snažíme náležitě splnit alespoň podmínky zákona, které se týkají zaručeného příjmu pro doktorandy, kteří studují v prezenční formě, a jsou od nadcházejícího akademického roku, tedy od září, jiné. Ta částka nám dosti vzrostla, a ještě narůstá. Vzhledem k tomu, že je zachycena na minimální mzdu, tak bude růst i v nadcházejících letech. To je samozřejmě dobré z hlediska těch doktorandů, pro které je studium alternativou k nějakému pracovnímu poměru a věnují se mu po většinu svého pracovního týdne. Ale na univerzitu to samozřejmě vytváří další tlak.
Vzhledem k tomu, že to má být 1,3násobek a může to být čistý příjem, tak se nám to velmi přibližuje k mzdám akademických pracovníků třeba na úrovni odborného asistenta, to znamená člověka, který už má doktorské studium vystudováno a jde do klasického zaměstnání. A tady je samozřejmě problém, že jestliže tu jednu část odměňování takto zvedneme – a já říkám, že je to v pořádku, že ji takto zvedneme – tak ten zaměstnanec, který už je absolventem toho programu, a oproti studentům je ve standardním pracovním poměru, by měl mít znatelně vyšší čistý příjem. A to aktuálně nemá.
Co je pro to nutné udělat?
Abychom tak mohli učinit, musíme posunout celou mzdovou tabulku, protože zase není možné, aby odborný asistent měl totéž, co docent, který už má za sebou delší praxi. To celkově klade velké nároky na rozpočet, a vzhledem k tomu, že jsme financováni převážně z veřejných zdrojů, tak to samozřejmě klade velké nároky na veřejné zdroje, tedy to, co získáváme například z Ministerstva školství. A ta částka se tak zásadně nezvyšuje.
Částečně jsme legislativou nuceni, ale na druhou stranu to i sami chceme, protože se mzdy už skutečně dostávají do stavu, který není konkurenceschopný ani oproti třeba učitelům na základních nebo středních školách. Takže my ty platy musíme zvyšovat tak, abychom byli konkurenceschopní, abychom dorovnávali veřejnou sféru. Ne soukromý sektor, ale aspoň tu veřejnou sféru. A to vytváří extrémní tlak na finance, které v tomto rozsahu ale od ministerstva nezískáváme.
Chci obejít pracoviště a mluvit s konkrétními lidmi
Mluvil jste také o potřebě transparentního vedení a zlepšení interní komunikace. Jaké kroky plánujete v této oblasti, abyste podpořil soudržnost mezi fakultami?
Já jsem si dal za úkol projít co nejvíce pracovišť, což se na univerzitě rovná třeba katedrám. Je jich strašně moc, takže se postupně snažím obejít co nejvíce těch pracovišť a konkrétně si promluvit s lidmi, sdělit jim, jak já některé věci vidím. Úplně z očí do očí, napřímo, co reálné je, co reálné bohužel není, protože ve většině věcí jsme samozřejmě limitováni finančně. Takže chci vysvětlovat, proč je něco nějak rozhodnuto, jaké jsou reálné možnosti, a v rámci těch reálných možností, proč jsou třeba priority takové nebo jiné. To si myslím, že dosti chybělo, vedoucí kateder neměli informace z rektorátní úrovně úplně lehce dostupné.
A jak chcete docílit lepší informovanosti v rámci studenstva?
Co se týká obecné informovanosti, chtěl bych rozvíjet přímý kontakt mezi univerzitou a jejími členy, to znamená jak studenty, tak akademickými pracovníky. Myslím si, že doba skutečně pokročila a od těch historičtějších tištěných materiálů bychom měli i my pokročit k tomu, abychom zlepšili univerzitní aplikaci, která má pouze pár funkcionalit. Není možné si v ní třeba filtrovat podle toho, co nebo jaká část univerzity mě zajímá. Víceméně každý na univerzitě má chytrý telefon, takže má možnost si aplikaci nainstalovat a chtěl bych, aby ji mohl používat na vše, co souvisí s jeho univerzitním životem a aby si tam také mohl nastavit, že bude dostávat informace, které ho zajímají.
Současně chci, aby ta aplikace byla i přístupem do systémů, které na univerzitě jsou, ale nejsou integrovány takto do jedné aplikace, takže musíte jít na různé weby, tam se přihlásit a tak dále. To znamená, abychom používali tento moderní komunikační nástroj jak pro informace z centra k uživatelům, tak aby byl i nástrojem, který se dá přihlásit do těch systémů a umožňuje je jednoduše ovládat. Myslím si, že je dneska opravdu účelné, aby každý v telefonu ty informace měl, pokud je bude chtít, a nemusel chodit na různé weby a a hledat si vše sám.
Nad minulostí plakat nebudu, u CATRIN je potřeba problém řešit
Asi největší, nebo přinejmenším nejvíc medializovaný problém, se kterým se univerzita v současnosti potýká, je spor mezi Přírodovědeckou fakultou a institutem CATRIN. Hodně jste mluvil o tom, že ho chcete vyřešit, a to ideálně do roka. Máte už tedy nějaký konkrétní plán?
Tak to je problém, který tady máme už šestý rok a jsem třetí rektor, který jej řeší. Je to problém, který má samozřejmě svoji věcnou podstatu. Tu vidím jednak úplně v začátku toho procesu, kdy se výzkumný ústav CATRIN vyčlenil, přestože to nebylo nastaveno na sto procent, a bylo přijato, že teď máme nějakou část, a zbytek se někdy dodělá. Jenže ten zbytek se nikdy nedořešil, neustále to univerzitu zatěžuje, a je to právě to, co zbývá do řešení. Ten začátek prostě nebyl dobrý. Já osobně bych nespouštěl něco, co nemám nastaveno na sto procent. Ale já už nad minulostí plakat nebudu. Je potřeba se dívat do budoucnosti a řešit to.
Co je největším problémem, který je potřeba vyřešit?
Největší problém je ve své podstatě prostorový. V rámci toho oddělení od Přírodovědecké fakulty nebyly dořešeny otázky laboratoří, kanceláří. Univerzita se sama o sobě rozvíjí, takže neustále potřebuje větší prostory, lepší laboratoře nebo větší kapacitu laboratoří a tak dále. A to asi není řešitelné komplexně jinak, než že se skutečně zvolí efektivní řešení. Pokud se ukáže, že je nedostatek na konkrétním pracovišti, tak je potřeba prostě říci, že se ty prostory zvětší. To je složité a dlouhodobé řešení.
A jaké je tedy to konkrétní řešení?
Už ho máme připraveno a byl bych velmi rád, kdyby se zrealizovalo k 1. červnu. Jedna část těch prostorových problémů se týká skutečně běžných pracoven, kancelářských prostor. Tady řešení již máme. Zrovna včera jsem o tom mluvil i s ředitelem CATRIN, a rozběhneme přemístění do alternativních prostor, které v rámci univerzity jsou. V případě, že by bylo potřeba nějakých drobných stavebních úprav, tak se to o nějaký krátký čas může posunout v konkrétní místnosti.
Pak je B, a to jsou laboratorní prostory. Těch je obecně málo, nejenom na univerzitě, ale v celém regionu, protože tady máme i spoustu soukromých firem a jiných výzkumných institucí. Laboratoře jsou speciální prostory, není to prostě jen že řeknu tak, tohle je místnost, teď do ní umístíme přístroje, a je to laboratoř. Jsou to prostory, které mají speciální vybavení. Jak třeba podlahy s vyšší únosností, tak speciální odtahy vzduchu. Samozřejmě v mnoha z nich je také potřeba klimatizace, která by udržovala nějakou standardní teplotu, která je nastavena. No a těchto prostor je obecně bohužel v regionu málo, a navíc jsou to prostory, které jsou relativně složitější a samozřejmě dražší i na výstavbu.
Takže chcete vystavět nové prostory?
Je potřeba zvážit v rámci celkových investic do infrastruktury na univerzitě možnost výstavby nových prostor, což ale znamená výstavbu nové budovy. Třeba pro potřeby Přírodovědecké fakulty, třeba pro potřeby CATRIN, v rámci toho se nějakým způsobem poskládat. Tohle je řešení, které může být, řekl bych, naplánováno a dohodnuto v krátké době. Myšleno v poměru k tomu, jak dlouho se ten spor táhne. Nemyslím tím dny, ale týdny, možná pár měsíců, protože i to naplánování je složitější. Ale výstavba pak samozřejmě trvá třeba rok, dva. I kdybychom na ni rychle sehnali peníze nebo dohodli nějaký způsob financování, tak prostě potrvá takto dlouho. A to znamená, že tento problém není možné vyřešit během týdnů nebo měsíců.
Univerzita je zcela odkázána na veřejné prostředky, spolufinancovat by ji mohli absolventi
Co si myslíte o fungování univerzity po finanční stránce? Plánujete jakožto odborník na finanční právo nějaké změny? Chcete třeba některá oddělení sloučit nebo rozdělit?
Já spíš vidím to, že naše univerzita je stejně jako všechny univerzity zásadně a téměř naprosto zcela odkázána na veřejné prostředky. To znamená na to, co dostane ze státního rozpočtu. Zvykli jsme si na to, že ty peníze meziročně rostou a samozřejmě můžeme říct, že nárůst je nedostatečný. Ale realita je taková, že rostou, a univerzita potřebuje pořád více, než dostává. Já si myslím, že bychom se měli věnovat i financování ze spolupráce třeba se soukromými firmami nebo ze zpeněžování myšlenek, které na univerzitě vznikají, v reálné a použitelné podobě, což je samozřejmě důležité, aby o to byl zájem do průmyslu. Rozpočet univerzity je několikamiliardový, ale v roce 2023 z toho smluvního výzkumu máme podíl jen asi 30 milionů korun, takže nepoměr je veliký.
Máte i další nápady?
Další zdroj financování, který je na některých – zejména anglosaských univerzitách – zásadní, jsou finance od absolventů nebo z nějakých darů. My tady pomocí nadačního fondu univerzity v rámci roku přijímáme dary v řádu statisíců korun, což je taky málo. Tento fenomén, který je v zahraničí nazýván jako fundraising, tady není příliš rozvinutý. Některé univerzity v České republice mají to štěstí, že mají bohatší absolventy, a ti jim třeba dávají jednorázově větší obnosy. Buď můžeme jít také touto cestou, anebo můžeme naše absolventy požádat třeba o pravidelné menší příspěvky na univerzitu, která jim poskytla vzdělání, díky kterému si teď vydělávají na svoji obživu.
Uslyší na to absolventi?
Myslím si, že spousta absolventů na toto slyšet bude, v případě, že uvidí tu účelovost. To znamená, jsem absolventem Právnické fakulty, mám možnost přispět Právnické fakultě, nebo mám možnost přispět třeba na nějaké stipendium pro nejlepší studenty, nebo třeba na vytvoření nějakého profesorského místa, nebo na výzkum… A když budu vidět, že můj dar jde na tyto konkrétní věci, tak si myslím, že tak jako v zahraničí, v západní Evropě, a zejména v tom anglosaském světě, bychom mohli nějaké dárce najít. Samozřejmě to nebude pro univerzitu zásadní, ale každý milion se počítá.
Čerpám i z komunikace s dnešními studenty
Vy jste také navštěvoval Univerzitu Palackého jako student Právnické fakulty. Čerpáte nějak ze svých studentských let? Necháváte se jimi nyní inspirovat?
Určitě. Čerpám zejména v těch věcech, které jsou, řekl bych, studentskými nebo bližší k studentským otázkám. Čerpám ale i z komunikace s dnešními studenty, i z mých návštěv jiných, zejména zahraničních univerzit tak, abychom více naplnili roli toho, že se pro studenta univerzita stává jeho druhým domovem po relativně dlouhou dobu tří let, pěti let, možná i o něco déle. To znamená, že je potřeba, aby tady byl i dostatek těch nejen zcela studijních záležitostí. Aby byly uspokojeny jeho potřeby sociální, sportovní… A to si myslím, že by mělo být na univerzitě posíleno.
Už ve svých tezích jsem slíbil, že obnovíme U-klub. To už jsme byli obhlídnout, a shodli jsme se i s panem kvestorem, že je to správná cesta. A byl bych velmi rád, kdyby tohle skutečně relativně rychle proběhlo.
Pak je podle mě potřeba zásadně rozvíjet i sportoviště, která by byla dostupná studentům. Ne nějak organizovaným studentům v rámci předmětu, ale prostě když si někdo chce zasportovat, tak aby mohl. Aby vzal pár kámošů a a šel si něco zahrát. Chtěl bych, aby tohle bylo splněno – jak venkovní sportoviště, tak možnost využívání třeba sportovní haly, která se teď bude relativně velmi náročně rekonstruovat tak, aby to bylo prostředí, které pak bude sloužit studentům právě i pro ty jejich neorganizované volnočasové aktivity.
Nemrzí vás, že skrz svou novou funkci přijdete o možnost vyučování, a nejspíš tak i trochu ztratíte kontakt se studenty?
Tak samozřejmě, že mě to částečně mrzí. Rád bych si ponechal aspoň nějakou drobnou výuku. Nejenom proto, abych byl v kontaktu se studenty, ale také abych byl v kontaktu s tím oborem, protože samozřejmě i rektorská funkce je stejně jako všechno na tomto světě dočasná. Není smysluplné, abych se úplně odtrhl od svého oboru.
Po těch čtyřech letech, až se budu vracet, bych byl rád pořád v kontaktu se svým oborem, abych pak mohl navázat na svou běžnou „předrektorskou“ práci. Je to ale složité v tom, že náplň pracovního dne rektora je rozsáhlá. Zvlášť když to chci dělat skutečně aktivně, když se chci scházet s lidmi, kteří na univerzitě jsou, abych konkrétně poznal, jak vnímají ty problémy, tak je to náročná věc.
Co pro vás být rektorem znamená?
Teď je to velmi, velmi náročné, ale to je i tím, že mnoho procesů se musí nastavit. S funkcí rektora je spojeno i mnoho jiných dalších orgánů na univerzitě. S koncem funkce zaniká členství třeba členům orgánů jako je Vědecká rada, Rada pro vnitřní hodnocení, myslím, že i Etická komise. Takže teď vlastně v krátké době musíme znovu obsadit mnoho orgánů. A to konkrétně pro mě znamená velmi hektické období.
Proč jste o tuto pozici vlastně usiloval?
Samozřejmě je to proto, že jsem tady v celém tom regionu vyrůstal. Narodil jsem se v Šumperku, od vysokoškolských let se pohybuji v Olomouci. Po studiích jsem nastoupil na Právnickou fakultu, a na jaře to bylo přesně 20 let, co jsem zaměstnancem univerzity. Takže vlastně většinu svého života jsem tady v Olomouci na univerzitě. A když jsem viděl, že se ta univerzita podle mého názoru úplně nerozvíjí a pořád se utápí právě v některých sporech, jako je příroda a CATRIN, tak mi to přišlo jako marnění šancí a schopností lidí, které tady na univerzitě máme.
Tak jsem si po debatě s některými kolegy řekl, že jo, že zkusím do té volby jít. Bylo šest kandidátů, to znamená, že to nebyla žádná jistota. Podle mě tam byla velká konkurence a byli to třeba i bývalí děkani s většími praktickými zkušenostmi v rámci univerzity. Ale senát vybral tak, jak vybral. Tak teď hlavně, abych to zvládl.
