Mladí už drogy nekupují na ulici, ale online, říká David Bezdomnikov z Podaných rukou

Společnost Podané ruce pracuje se závislými na alkoholu, drogách a hazardu?

Ano, všechny to jsou závislosti, ale s každou cílovou skupinou pracujeme jinak. Nejdelší zkušenosti máme s uživateli nealkoholových drog. V Olomouci se konkrétně jedná z 95 % o uživatele pervitinu. Práce s touto klientelou probíhá povětšinou na ulici nebo v kontaktním centru. To ale neznamená, že jde o osoby bez přístřeší. Naši klienti pracují, mají své bydlení, někteří však žijí v ubytovnách, azylových domech, squatech nebo přímo na ulici Naše práce se zaměřuje hlavně na sociální podporu a minimalizaci škod, což zahrnuje výměnu injekčního materiálu, ochranu těchto lidí i celé společnosti. Zabraňujeme tím šíření pohlavních nemocí, hlavně žloutenky typu C. Za posledních 25 let jsme naštěstí neměli jediný pozitivní záchyt HIV mezi našimi klienty v Olomouci. Bohužel u žloutenky typu C záchyty jsou a budou.

Nevedeme nutně všechny klienty k abstinenci, protože na to nejsou ještě připraveni. Kdybychom je k tomu nutili, naši pracovníci by s nimi ztratili kontakt a přestali by spolupracovat. S některými pracujeme rok, s jinými dva. Někteří s námi zůstávají i deset let. Naším cílem je, aby klient nepadal volným pádem, ale aby to bylo spíše klouzání. Chceme, aby omezování užívání drog dávalo smysl jak z hlediska zdravotního, tak i sociálního. Naším cílem je být místem, kde s klienty někdo jedná s respektem, protože společnost se na ně často dívá skrz prsty. U nás najdou prostor, kde je někdo stále vnímá jako plnohodnotné lidi. Lidský přístup je velmi důležitý.

Jaký typ člověka pracuje s narkomany? A nejen co se týče vzdělání a kvalifikace, ale i povahy?

Základní podmínkou je, aby měl pracovník rád své klienty. Musí pracovat s nadšením a profesionalitou, aby to mělo smysl. Hledáme lidi, kteří jsou mentálně odolní, protože naše práce je nesmírně náročná. Naše klientela je komplikovaná a je jí hodně – jen naše kontaktní centrum má ročně 600 až 700 klientů. V rámci celého Olomouckého kraje se už dostáváme do tisíců. Hledáme lidi, kteří jsou jak morálně psychicky, tak i fyzicky odolní pro terénní práci.

I fyzicky?

Ano, naši terénní pracovníci nachodí spoustu kilometrů po ulicích. Musí na sobě také neustále odborně pracovat. Absolvent se u nás první rok učí model práce a hledá si vlastní styl. Nemáme unifikovaný přístup, každý pracuje trochu jinak – někdo je aktivnější, jiný více naslouchá. Naše týmy jsou pestré a rozmanité.

Jak ještě vypadá práce se závislými na pervitinu?

Důležité je zmínit, že pracujeme také s jejich blízkými osobami. To platí i pro uživatele alkoholu a hazardními hráči – nechceme ignorovat lidi z jejich okolí. Zdravotnický systém často přehlíží osoby tzv. spoluzávislé se svým rodinným příslušníkem. Co se třeba hráčů týče, většina hraje na automatech, ale v poslední době převažují tzv. live sázkaři. Polovina hráčů již nenavštěvuje kasina a herny, ale využívá online sázení, a tento trend pravděpodobně bude pokračovat. Pracujeme s nimi dvěma způsoby – terapeuticky, což zajišťuje tým psychoterapeutů, kteří s klienty pracují i dlouhodobě. Zároveň jim pomáháme dluhovým poradenstvím, protože většina hráčů má vysoké dluhy, často v řádech statisíců korun až milionů korun.

Vraťme se k uživatelům drog. Zmínil jste, že se s nimi pracujete i v okolí Olomouce?

Ano, působíme nejen v Olomouci, ale i v jejím okolí. Mnoho lidí si stále myslí, že závislosti jsou problémem velkých měst, ale to není pravda. I v malých lokalitách a vesnicích s populací okolo 5 tisíc obyvatel máme mnoho klientů. V posledních pěti letech, po covidu, jsme zaznamenali masivní nárůst klientů i vydaných stříkaček. Výměna injekčního materiálu se zdvojnásobila a počet klientů vzrostl o třetinu.

Čím to bylo způsobené?

Existuje mnoho teorií. Byl tu covid, restrikce, inflace, válka na Ukrajině – situace, které jsou pro lidi náročné. Lidé se v takových chvílích vrací ke svým naučeným vzorcům chování. Šlo o lidi, kteří měli svou závislost pod kontrolou, ale najednou se to vymklo. Objevují se i noví klienti, včetně starší klientely kolem 50 let, což dříve nebylo běžné. Obecně jsou závislosti častou reakcí na psychické obtíže. Mnoho našich klientů má psychické problémy, často nezaléčené psychiatrické potíže.

Jsou to psychiatrické potíže spojené s užíváním drog?

Často to jsou symptomy moderní společnosti. Mnoho klientů mělo nejprve psychiatrické potíže a až poté začali s užíváním drog, které používají jako tlumič. Jedná se o jistou formu sebemedikace.

Máte vy jako Podané ruce i představu o počtu lidí, kteří vaše služby nevyužívají, ale jsou závislí? Jaký je váš záchyt?

Pracujeme přibližně se 60 % závislých, ale vždy existuje šedá zóna lidí, kteří s námi nechtějí být v kontaktu kvůli anonymitě, nebo s námi komunikují zprostředkovaně. Například ve skupině tří lidí k nám chodí jen jeden, který nosí injekční stříkačky i pro ostatní. Pak jsou zde lidé, kteří žijí v odlehlých lokalitách a ke službám se nedostanou. Takové situace máme například na Šumpersku, Prostějovsku či Konicku. Víme o nich, ale jsme velmi vytížení a nemůžeme jezdit všude.

Řešíte nějak distribuci drog v Olomouckém kraji?

To je v gesci policie, my se zabýváme prevencí a léčbou, ale samozřejmě máme přehled. Pouliční distribuce a dealeři na ulicích jsou už dávno přežitkem – je to mýtus. Jde hlavně o domácí scénu, kde si lidé drogy prodávají a předávají mezi sebou. Mladší generace už získává drogy online. V následujících pěti letech se to ještě více přesune do online prostředí. Je to skrytá záležitost, které si běžný člověk prakticky nevšimne.

Online prodej není vnímán jako rizikový?

Mladší generace vnímá online prodej jako méně rizikový, díky své anonymní povaze, ale rizika samozřejmě jsou. Nikdo neví, co mu skutečně přijde – jedná se o anonymní prodej. Může vám přijít balíček třeba i z Číny. Tyto látky mají velice rozdílnou kvalitu, spíše nekvalitu.

Zmiňujete mladší generaci. Existuje například nějaká větší skupina, která v křivce uživatelů pervitinu převažuje?

Nelze říct, že by nějaká skupina nebyla riziková. Setkali jsme se s uživateli pervitinu, kteří jsou náctiletí, například studenti gymnázia nebo učiliště. Máme klienty s různým vzděláním i věkem. Co převažuje? Nejčastěji se jedná o lidi kolem pětatřiceti let. Ze 70 % jsou to muži, zbytek jsou ženy. To však neznamená, že ženy užívají méně, ale častěji nevyhledávají naše služby – například přijde jen jejich partner. Spousta mladých klientů nás nepotřebuje, přicházejí až ve vyšším věku, kdy už jim užívání drog způsobuje problémy.

Dá se změřit úspěšnost návratu lidí do běžného života bez užívání drog?

Uvádí se, že je to 80 procent.

A vaše zkušenost taková je?

Já bych to potvrdil. V oboru jsem už 18 let, nějakou dobu jsem pracoval v kontaktním centru. Někteří klienti tam stále jsou, například chroničtí uživatelé, ale většinu svých bývalých klientů dnes potkávám v úplně jiných rolích – s kočárky, v práci, v obchodech, kde si stěžují, že mají drahou hypotéku.

To musí být motivující.

Ano, po třech letech práce jsem to neviděl, ale začnete si toho všímat až po šesti nebo sedmi letech, když máte větší odstup a můžete sledovat vývoj v delším časovém horizontu.