Lenka Pohludková: Drifterka, tanečnice a konstruktérka světlometů

Jak se dívka z podhůří Beskyd dostane k technice, autům?

Můj taťka je domácí kutil, vyzná se ve strojích, v elektrice. Mamka zase učí matiku a fyziku. Nabrala jsem správný směr již odmalička, protože jsem měla dobré vzory. Často jsem tátovi pomáhala s drobnými pracemi a spoustu toho odkoukala. K autům mě dostal mladší bratr, který rád trávil čas u počítačových her zaměřených zejména na automobily a závody v driftu. Dopracoval to tak daleko, že auto poznal jen podle siluety. To mě hodně inspirovalo.

A kdy jste poprvé usedla za volant?

To bylo o prázdninách u strejdy na zahradě, když mi bylo šestnáct. Krátce předtím jsem viděla film Rychle a zběsile a o pár dnů později jsem poprvé otočila klíčkem zapalování. Doteď si pamatuji, jak jsem si uvědomila, že v tuto chvíli jsem jen já zodpovědná za celý tento stroj. Tehdy jsem si začala šetřit na svoje první auto. Po dvou letech jsem si koupila bavorák se zadním náhonem, ale opravdové auto na drifty mám svoje až od loňska. Do té doby jsem si je pronajímala.

Můžete vysvětlit, o čem je drifting?

Drift je druh motorsportu, při kterém se využívá řízený přetáčivý smyk. Tímto stylem se jede celý závod. Auta mají zavařený diferenciál a dá se říci, že jezdí bokem. Je jednou z nejmladších disciplín motoristického sportu, u které nerozhoduje čas. Porota se skládá ze dvou až čtyř členů a hodnotí rychlost, úhel driftu, stopu, celkový dojem ovládání vozidla v driftu, vzdálenost mezi vozidly v battlu (závod dvou aut) a schopnost kopírovat vedoucího jezdce pronásledujícím jezdcem. Rozhodně to nemá nic společného s blázny, kteří tůrují auta v ulicích měst.

Jak jste v osmnácti pronikla do drifterské komunity?

Začala jsem jezdit na srazy a závody, kde jsem pomáhala v depech a poznávala lidi, které to baví. Nejdřív jsem byla divák, pak součást komunity a nakonec jsem závodní jezdkyní týmu Furt bokem. Ze začátku mi s opravami na autě hodně pomáhal taťka, na drift autě pak už spíš kamarádi. Někdy jsem se snažila něco opravit metodou pokus – omyl, případně tutoriály z youtube. Teď už ty nejběžnější opravy (jako výměna poloosy, diferenciálu apod.) zvládnu sama, ale u větších zásahů jsem vždy ráda, když mi někdo pomůže a poradí.

Kromě toho, že jste závodní jezdkyní, chodíte také do zaměstnání. A ne ledajakého – v nadnárodním koncernu Forvia Hella pracujete na vývoji nových světlometů pro přední světové automobilky jako jsou Mercedes, BMW nebo VW. Jak jste se k této práci dostala?

Jak je vidět z předchozích odpovědí, od útlého mládí mě to táhlo k automobilům. Proto jsem po gymplu rozhodla pro strojárnu a v Brně vystudovala automobilní a dopravní inženýrství. Po škole jsem pracovala ve vývoji strojírenských zařízení ve společnosti Koma. Bylo pro mě fajn zjištění, že to, co jsem se naučila na vysoké, dobře uplatním v praxi. Bohužel práci zastavila epidemie koronaviru. Potom jsem odpověděla na inzerát do Helly, protože to je pro mě prémiová firma ve světě aut. Napodruhé to vyšlo a teď dělám práci, která mě baví a jsem v ní spokojená.

A co konkrétně děláte? Obecně se ví, že nejmodernější světlomety jsou složeny z cca 300 komponentů a ovládá je několik řidicích jednotek.

Moje pozice je detail designer a starám se o návrh a detailování 2-3 dílů na základě požadavků výroby, zákazníka a jiných. Nade mnou je zkušenější concept designer, který řeší komplexnější problémy dílu nebo celé skupinky dílů (např. potkávací a dálkové světlo). O celý světlomet se pak stará lead designer. Na té práci mě baví, že je vysoce týmová a podílí se na ní řada odborníků: zákazník dodá designový návrh světlometu a my začneme vymýšlet, zda to jde sestavit, jaké to musí mít materiály, jak jednotlivé díly uchytit, jaký rámeček je musí udržet, co kde fixovat, jaký bude koncept jednotlivých skupin a tak dál. A samozřejmě to musí být funkční.

V posledních letech jste spojila svoji práci se svým koníčkem, v čem to spočívá?

Jezdím s Hella road show a prezentuji firmu ve stánku. Baví mě interakce s lidmi i studenty, byla jsem i na domovské VUT v Brně.

Jste taky hlavní postavou kreativního videa Forvia Hella, kdy to vypadá, že driftujete napříč novou továrnou v Olomouci. Jaké bylo natáčení a co vás na tom bavilo?

Moc mě to bavilo, netušila jsem, jak je náročné natočit jeden záběr – každý jsme opakovali nejméně desetkrát. Někdy jsem se usmála brzy, jindy moc, jednou auto vyjíždělo z areálu moc rychle, jindy nestíhal dron. Navíc jsme natáčeli jediný den minulé zimy, kdy napadlo půl metru sněhu a já musela auto vykopat ze sněhu. Přestože to vypadá, že jsem projela celou továrnou, opak je pravdou. Auto do výroby bohužel nesmělo – kameraman seděl za mnou na sedadle, čtyři chlapi houpali autem, jakože jede, a hlavní záběry z interiérů jsou natočeny z dronu.

Kromě práce a driftování máte ještě další koníčky – swingový tanec, cestování, hraní. Jak to všechno stíháte? A když musíte volit, čemu dáte přednost?

Stíhám těžko, swing jsem dělala profi dřív, teď jsem si ho oživila v zimě při vystupování na plesech, nyní věnuju hodně času přípravě auta na závody. Zároveň mám velmi ráda elektronickou hudbu a byla jsem i na základním DJském kurzu. Jednou bych si chtěla na nějaké akci zahrát. Momentálně se mi navíc letos naskytla příležitost dělat řidiče světovým DJs na místních akcích, tak to mě opravdu baví, spojuje to vše, co mám ráda – řízení, hudbu a svým způsobem i cestování a poznávání nových míst a lidí.
Spolu se sporty se to vše snažím v životě vybalancovat, ale úplně se mi to nedaří, začíná toho být a moc. Ale nevím, co si vybrat, protože mě baví vše. Taky se bojím, že kdybych se na 100% začala věnovat pouze jedné věci, tak by mě to časem mohlo omrzet.