Budoucnost sadů na Šumpersku je nejistá. Ředitel Úsovska kritizuje dotační systém

Úsovsko a. s. je společnost, která se zaměřuje na zemědělsko-potravinářský koncern v Klopině a průmyslový koncern v Šumperku. Od roku 2014 začala společnost své sady zmenšovat a v únoru na svých stránkách informovala o vykácení všech sadů, které vlastní. „Do roku 2017 se likvidovaly nejstarší málo produkční sady, v roce 2018 se ukončily veškeré výsadby nových stromů a od roku 2022 probíhá likvidace už i vysoce produkčních sadů se sítěmi a závlahami,“ vysvětluje na svých stránkách Úsovsko.

Důvodem je podle ředitele společnosti Jiřího Milka krize systému. „Je to důsledkem krize systému, systému přidělování dotací Evropskou unii. Polsko obdrželo více dotací, než potřebovali na svou soběstačnost a tím pádem dnes vyrábí více jablek, než potřebuji. To znamená, že to vyváží k nám,“ sděluje Olomouckému Reportu Jiří Milek.

Podle Ovocnářské unie České republiky (OUČR) se ale ovocnářství v jednotlivých zemích liší. „Určitě máme srovnatelný podmínky s okolníma zeměmi, jako je Polsko, Slovensko, Německo, Rakousko,“ říká Martin Ludvík, předseda OUČR. Polsko je v tomto ohledu výjimkou, protože tamní ovocnářství a jejich produkce na hektar je až třicetkrát větší než v Česku. „Klíčovou roli hrají i odlišné ekonomické podmínky: nižší daně, minimální odvody na sociální pojištění a výraznější státní podpora,“ říká Martin Ludvík, předseda OUČR.

Problémové nejsou jen dotace ale i obchodní řetězce

Podle společnosti Úsovsko jsou dalším problémem obchodní řetězce. „Když můžou koupit obchodní řetězce cokoliv a kdekoliv levněji, tak to sem dovezou. Kvalitu nikdo nekontroluje a lidé kupují to, co je levnější. Naše absolutní většina jablek šla do řetězců,“ vysvětluje Reportu Jiří Milek. Podobné vysvětlení podává i Ludvík z OUČR, „České ovocnářství čelí silnému tlaku obchodních řetězců, které ovládají 80 % trhu a preferují co nejnižší ceny. To vede k tomu, že mnozí menší a střední pěstitelé raději zmenšují své sady a soustředí se na přímý prodej spotřebitelům.“

Ovocnářství v České republice vyžaduje každým rokem složitější podmínky k pěstování. Například po loňských mrazech klesla česká produkce jablek o 65 %.

Úsovsko likviduje sady, i když se v posledních letech přizpůsobili klimatickým změnám, jako byly závlahy. Kvůli klimatické krizi velice důležité. „Každý rok se na hektar použije hodně peněz, protože se stromy musí ostříhat, pohnojit, dát jim chemickou ochranu, investovat peníze a pak třeba přijdou kroupy a zničí vám všechnu úrodu,“ přibližuje Reportu ředitel společnosti.

Při rozhovoru však Jiří Milek říká, že to, jestli sady opravdu budou do roku 2028 pokáceny, není jasné. „Všechno půjde pryč, pravděpodobně. Ale těžko říct, doba je turbulentní. Už jsem vyrostl z toho abych stoprocentně tvrdil, že půjde všechno pryč. Bohužel, taková je doba,“ podotýká.

Co najde zákazník v supermarketu není jisté

V únorových protestech se zemědělci snažili přimět vládu k změnám v zemědělské politice. I Úsovsko tyto zemědělské protesty podporuje. „Čeští zemědělci se připojili k celoevropským protestům proti dovozu levnějších potravin ze třetích zemí. Klíčovým tématem je smlouva mezi EU a jihoamerickým sdružením Mercosur,“ vysvětluje Olomouckému Reportu mluvčí Agrární komory, Barbora Pánková. Smlouvu podepsala minulý rok v prosinci Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise. „Dohoda usnadní dovoz masa, cukru či kukuřice z Jižní Ameriky, kde platí mírnější pravidla než v EU. Evropští farmáři proto čelí nerovné konkurenci. Protesty mají ukázat, že ani českým zemědělcům není situace lhostejná,“ dodává Pánková.

Místo sadů budou na Úsovsku vysazeny zemědělské plodiny jako je ječmen, pšenice, řepa nebo kukuřice. Jak to bude s českými jablky v budoucnu, to je otázka. Podle OUČR může nastat podobná situace jako u jiného ovoce například meruňky nebo švestky, které jsou v obchodních řetězcích především z dovozu. „V České republice ovocnářů ubývá, a tak je možné, že v budoucnu na česká jablka v obchodních řetězcích nenarazíme. Většina ovocnářů snižuje své sady tak, aby vyrobili tolik ovoce, kolik prodají na farmách konečnému spotřebiteli za důstojnou cenu, která jim umožní ekonomicky i nadále podnikat,“ uzavírá Ludvík.