Haná je můj život. Lidovou kulturu a tradice stojí za to udržovat, říká Hana Pospíšilíková

Co pro vás lidová kultura znamená a má smysl ji udržovat?

No to si pište, že má… Lidová kultura, tradice, folklor. Já je vnímám jako dokonalý otisk způsobu života našich předků. Je to zhmotnění jejich zkušeností a smýšlení o životě, o přírodě, o světě. Jsou to věci, na které jsme skoro zapomněli. A dnes na ně mnohdy složitě přicházíme a překvapeně je znovu-objevujeme. Ať už jde o mezilidské vazby, péči o půdu a krajinu nebo morální hodnoty.

Tedy jakési hledání a oprašování našich ztracených kořenů?

Přesně tak! Fakt, že jsme ztratili kontakt s tím, odkud pocházíme, tedy se svými kořeny, jak říkáte, považuji za chybu. Ale nemyslím to negativně – jen si toho všímám a říkám všem: Nikdy není pozdě své kořeny znovu nalézt a s nimi i odpovědi na otázky, které si sami v životě klademe. A možná také nalézt část životního klidu. Ale vyjádřit se to dá i jinak než historicky či filozoficky. Dokonce bych řekla marketingově.

Povídejte. To by mě docela zajímalo…

Stále víc se ukazuje, že folklor a lidová kultura jsou jedinečné, unikátní, nezaměnitelné. Dokonale nás Hanáky odlišují od ostatních částí Moravy i od zbytku Česka. Je to jeden z kousků naší DNA, je to naše opravdová konkurenční výhoda, je to náš brand. Takže má i svou vysokou ekonomickou hodnotu.

Kdy jste se téhle DNA dotkla poprvé? Tedy jak jste k folkloru dostala?

Moje první setkání s folklorem bylo v dětském folklorním souboru Klásek v Kralicích na Hané. Už tehdy jsem tušila, že půjde o lásku na celý život. Po studiích mimo bydliště jsem přirozeně pokračovala v dospělém Klasu. Zde jsem si našla i svého životního partnera… a najednou o folklor pečuji téměř celoživotně. Nemluvím jen o umění a řemeslech, ale také o dalších „maličkostech“ patřících k našemu kulturnímu dědictví. Jak se staráme o docela malé věci, jakými jsou krajinné památky jako křížky, kapličky či boží muka? Velké změny často začínají u drobností.

Jak vnímáte cenu, kterou jste za své aktivity dostala od Olomouckého kraje?

Víte, co je pro mě ze všeho nejdůležitější? Že je to ocenění od široké veřejnosti. Od „obyčejných“ lidí. Domnívám se, že své hlasy mi posílali ti, kterým je naše dlouholeté angažmá v Hanáckém folklórním spolku ve prospěch udržování lokálních tradic sympatické. A navíc to neberu osobně – ta cena totiž nepatří jen mně. Jde o ocenění všech, kdo na sebe hrdě oblékají kroj v kterékoli části Hané. Patří všem, kdo každý týden chodí na taneční zkoušky. Všem, kdo hrají a zpívají hanácké lidovky. Je to odměna pro všechny, kdo prezentují tradiční lidovou kulturu ve všech koutech ČR i v zahraničí.

Jenže jen folkórem se žít a uživit asi nedá. Co dělá Hana Pospíšilíková profesně?

Tak to jste mě opravdu pobavil. Jasně, že se tím nedá živit. Je to stoprocentně dobrovolnická činnost, která spolyká takřka všechen volný čas a spoustu vlastních peněz. Hana Pospíšilíková se jinak věnuje podnikání v oblasti nemovitostí a hypoték. A stejně jako u folklóru je to sféra, kde jsem doma už dlouhá desetiletí. A tak jako u folklóru i zde vyznávám podobné hodnoty. Svou práci jsem nikdy nechápala jako byznys. Je to služba, která pomáhá lidem zabezpečit bydlení, které považuji za zcela základní životní potřebu.

Ale trh s nemovitostmi je čistě tržní a byznysová věc.

Ano, a fakt, že trh s byty a rodinnými domy podléhá tržním zákonitostem, samozřejmě není chyba. Pohybuji se ale již roky po celém regionu a v dlouhodobém horizontu vnímám dynamiku trhu s nemovitostmi. A to, co se jejich cenami stalo zejména v poslední době, se mi opravdu nezdá.

Dá se s tím něco dělat?

Věřím, že ano. Oblast bydlení považuji za zásadní a dlouhodobě neřešený problém naší země. Přemýšlím o tom, co by mohlo pomoci současnou situaci vlastnického i nájemního bydlení otočit správným směrem. Lidé u nás zkrátka mají právo bydlet kvalitně, a přitom cenově dostupně.