Jmenuji se Miroslav Palásek a kouzlo rodokmenu mě uchvátilo v roce 2006, kdy se mi dostala do rukou krabice s protektorátními výpisy předků a náhodně jsem získal již hotovou jednu celou větev mého rodu. A tak to začalo. Nyní se jednou měsíčně o svá patrání a objevy podělím s vámi.
Jeden z mých nálezů je Carolus Strasburger zemřelý roku 1770 v Olšanech u Prostějova. Z čistého nebe se mi před očima zjevilo jméno C. Strasburger. Razilo mezi Pepíky, Frantíky a Tomíky. Moravská jména Vymazal, Zamazal, Odmazal a Promazal proložená takovýmto zákuskem, je vždy do očí bijící. Asi to byl Němec.
Kromě toho, že jsem se před lety bez navigace motal u Štrasburku (Strasbourgu) a najel Fiatem Multipla navíc 80 km v noci po sjezdech a výjezdech při špatném čtení návěstí, neměl jsem s výše uvedeným městem nic společného. Bydlel jsem sice kousek od vily Eduarda Hamburgera v Olomouci, ale to má společné jen Burger.
Genealogie – Jak vypráví má kamarádka Wikipedie, řecky génos rovná se rod. Rod a zrod něčeho nového mě vždycky fascinovalo. Bádat a hledat v matrikách, je jako hledat na Klondike zlato. Přestože naleznu předka někomu neznámému, možná se raduji víc, než on. Je zázrak života, jak se naši předci a my jejich potomci v různých časových osách potkáváme ve stejných obcích, kostelech a možná i putykách.
Proč pan Karel Strasburger zemřel v 50 letech v Olšanech a ne třeba v Hamburku je záhadou. Asi klidná ves nabádala k spočinutí věčnému. Byl totiž pověřencem kardinála Antonína T. Colloreda, prvního olomouckého arcibiskupa.
Kosti Karla Strasburgera budou někde pod trávníčkem parku u kostela sv. Jana Křtitele, kde býval starý hřbitov za kamennou zdí. Romantický hřbitůvek zrušili už v roce 1786.
Aspoň mohu vždy, když jedu okolo, zdravit krásně střižený trávník, který ukrývá takovou osobnost i kosti mých předků.
